
Commodore Amiga 500

Země / Country:
USA / United States
Rok / Year:
1987
Česky / Czech:
Commodore Amiga 500 patří mezi počítače, které na konci osmdesátých let změnily evropské domácí hraní, programování i tvorbu hudby a grafiky. V době, kdy se stále prodávaly Commodory 64, ZX Spectra a osmibitová Atari, nabídla Amiga barevný obraz, vzorkovaný zvuk a víceúlohový operační systém na úrovni, kterou většina domácích počítačů tehdy neuměla. A500 byla výrazně dostupnější než první Amiga 1000 a díky klávesnici integrované do jediné skříně působila přátelsky i pro uživatele zvyklé na osmibity. Uvnitř se však skrývala zcela jiná architektura.
Kořeny Amigy sahají do firmy Hi-Toro, později Amiga Corporation, kterou spoluvytvářeli konstruktéři vedení Jayem Minerem. Zaměřili se na specializované obvody pro rychlou grafiku, animaci a zvuk, které by odlehčily hlavnímu procesoru. Commodore společnost koupilo roku 1984 a v roce 1985 uvedlo Amigu 1000. Ta nabízela výjimečné možnosti, ale její vyšší cena a profesionálnější charakter brzdily masové rozšíření. O dva roky později už měla nová A500 dostat podobné schopnosti k podstatně širšímu okruhu zákazníků.
Amiga 500 byla oznámena na zimním veletrhu CES v Las Vegas v lednu 1987, současně se stolní Amigou 2000. První stroje se objevily v Nizozemsku v dubnu, v dalších evropských zemích od května a na britském i americkém trhu na podzim téhož roku. Základní americká cena byla přibližně 699 dolarů, britská asi 499 liber. V Evropě se z ní postupně stal skutečný domácí hit, zejména díky hrám, ale také díky programům pro kreslení, hudbu a video. Do československých domácností se dostávala výrazněji po listopadu 1989, kdy bylo snazší nakupovat západní výpočetní techniku.
Na pohled může široká klávesnicová skříň připomínat Commodore 128, který firma představila jen o dva roky dříve. Podobnost však končí u tvaru. Zatímco C128 je klasický osmibit s procesory 8502 a Z80, Amiga 500 stojí na Motorole 68000. Tento procesor má šestnáctibitovou datovou sběrnici, dvaatřicetibitové registry a obvykle se označuje jako 16/32bitový. V evropské verzi PAL pracuje přibližně na 7,09 MHz, v americké NTSC kolem 7,16 MHz. Na pravém boku je vestavěná 3.5" mechanika, napájení obstarává externí zdroj.
Právě samotný procesor ale není tím největším kouzlem. První Amigy používaly sadu specializovaných obvodů OCS, Original Chip Set. Agnus řídí přístup do sdílené paměti, přenosy DMA a dvě grafické jednotky Copper a blitter. Blitter umí rychle přesouvat či kombinovat bloky obrazových dat. Copper mění nastavení obrazu ve správný okamžik během vykreslování jednotlivých řádků. Denise vytváří vlastní obraz, grafické roviny a hardwarové sprity. Třetí slavný obvod Paula řídí čtyřkanálový zvuk, disketovou mechaniku a část dalších periferií. Díky spolupráci těchto obvodů dokázala Amiga vytvářet efekty, které by při obsluze pouze hlavním CPU byly značně náročné.
V běžných režimech PAL zvládá A500 grafiku 320 × 256 a 640 × 256 bodů, prokládaně také přibližně 640 × 512. Při využití overscanu existují i rozšířené velikosti obrazu. Základní barevná paleta má 4 096 odstínů, z nichž lze v běžném nízkém rozlišení zobrazit až 32 najednou. Speciální režim Extra Half-Brite přidává poloviční jas a umožňuje 64 barev, zatímco HAM, Hold-And-Modify, vytváří obraz s mnohem bohatším barevným podáním. Osm hardwarových spritů, schopnost měnit paletu během vykreslování a práce Copperu se staly základem mnoha herních a demoscénových efektů.
Stejně významný byl zvukový systém Paula. Poskytuje čtyři nezávislé osmibitové PCM kanály, obvykle dva vlevo a dva vpravo ve stereu. Každý kanál má vlastní hlasitost řízenou šestibitovou hodnotou. Běžný vzorkovací kmitočet může dosahovat asi 28 kHz podle časování. Programy jako Soundtracker a ProTracker pak změnily způsob, jakým amatérští hudebníci tvořili hudbu na počítačích. Čtyřkanálové skladby ve formátu MOD přežily samotnou Amigu a dodnes patří k nejvýraznějším symbolům její kultury.
Základní A500 obsahovala 512 KB takzvané Chip RAM sdílené s grafickými a zvukovými čipy. Pod spodním víčkem trapdoor se běžně instalovalo rozšíření o dalších 512 KB a počítač pak měl celkem 1 MB. U časných revizí desek přidaná paměť typicky nefunguje jako další Chip RAM, ale jako Slow RAM, známá také jako Ranger RAM. CPU ji může využívat, avšak Agnus a ostatní specializované obvody k ní nemají stejný přístup jako k Chip RAM. Skutečný jeden megabajt Chip RAM je možný až s vhodným Agnusem a správným mapováním paměti. Pro některé aplikace přitom záleží nejen na celkové kapacitě, ale právě na typu dostupné RAM.
Druhou možností rozšíření byl velký boční konektor. Zde bylo možné připojit pevné disky, paměti Fast RAM, procesorové akcelerátory či speciální rozšiřující jednotky. Příkladem je oficiální Commodore A590. Fast RAM je vyhrazena procesoru a nesoutěží přímo s DMA čipsetu o stejnou paměťovou sběrnici. To představovalo významné zrychlení při náročnější práci. Možnosti konkrétní A500 se ovšem měnily podle revize základní desky, osazeného Agnuse a způsobu rozšíření.
Původní software tvoří Kickstart v ROM a systémové pracovní prostředí Workbench, které se obvykle nahrává z diskety. Starší stroje používaly Kickstart 1.2, od roku 1988 se rozšířil Kickstart 1.3. Operační systém AmigaOS nabízí okna, ikony, myš a především preemptivní multitasking. Programy mohly pracovat současně, komunikovat prostřednictvím systémových zpráv a využívat společné knihovny. Multitasking existoval i před Amigou, ale v běžně dostupném domácím počítači šlo o mimořádně propracovanou implementaci.
Standardní vestavěná disketová mechanika typu DD zapisuje v nativním AmigaDOS formátu 880 KB na jednu oboustrannou 3.5" disketu. Pro srovnání, dobové IBM kompatibilní počítače ukládaly na běžnou DD disketu obvykle 720 KB. Interní mechanika je označena DF0:, externí disková jednotka typicky DF1:. Mnoho her se spouští přímo z diskety a zvlášť staré tituly očekávají zavádění právě z DF0:. Pro dnešní používání jsou proto praktické emulátory mechanik Gotek, které pracují s obrazy disket, například ve formátu ADF, uloženými na flash disku.
Při připojení Goteku jako externí jednotky však vzniká problém. U původní A500 není spouštění starších her z DF1: vždy rovnocenné bootování z interní DF0:. Řešením je boot selector, dodatečný modul, který změní přiřazení interního a externího disketového zařízení. Běžný prodávaný modul se zasouvá mezi základní desku a takzvaný Even CIA, obvod MOS 8520 v čtyřicetipinové patici. Přepínačem lze nastavit, aby externí Gotek vystupoval jako DF0:, zatímco původní interní mechanika není v této poloze zaváděcím zařízením. Po vrácení přepínače zůstává původní zapojení funkční.
Vznikla tak elegantní cesta k původním hrám bez nutnosti neustále vkládat stárnoucí diskety nebo vyměnit interní mechaniku. Boot selector však není součástí původní výbavy Commodoru, jde o současné praktické rozšíření. Jeho funkce souvisí se signály řízení mechanik a s CIA čipem, nikoliv se změnou procesoru, systému Kickstart či kapacity operační paměti. Pro majitele starých Amig je to příklad úpravy, která zachovává historický počítač a zároveň podstatně usnadňuje jeho používání.
Zadní strana A500 obsahuje analogový RGB video výstup, sériový a paralelní port, konektor pro externí disketovou mechaniku a stereofonní audio na konektorech RCA. Pro ovládání slouží dvojice devítipinových portů na pravé straně pro myš a joystick. Typickým monitorem byl Commodore 1084 nebo některá jeho příbuzná varianta. Ke stroji bylo možné připojovat tiskárny, modemy, samplery, MIDI příslušenství a mnohá další zařízení. Amiga si díky tomu našla místo nejen v domácnostech hráčů, ale i u výtvarníků, hudebníků a videoamatérů.
Obrovskou roli sehrála také nabídka her. Turrican II, Lemmings, Lotus Turbo Challenge, The Secret of Monkey Island nebo Shadow of the Beast představují jen zlomek toho, co na Amize vzniklo. Vedle komerčních her rostla evropská demoscéna, která předváděla hranice možností Copperu, blitteru a zvuku Pauly. Programy Deluxe Paint či hudební trackery ukázaly, že Amiga není jen konzole s klávesnicí. Mnoho českých a slovenských uživatelů se s ní setkalo teprve po roce 1989, ale právě tehdy si u nás vytvořila mimořádně silnou komunitu.
Roku 1991 přišla Amiga 500 Plus. Zvenčí působila téměř stejně, uvnitř však používala čipset ECS, standardně jeden megabajt Chip RAM a novější Kickstart 2.04. To je důležité při rozlišování dnes dochovaných počítačů. Plasty se během desetiletí často vyměňovaly a horní kryt s nápisem Amiga 500 Plus ještě neznamená, že uvnitř opravdu pracuje deska A500 Plus. Napoví revize plošného spoje, čipy a typická kombinace kontrolek, ale samotná barva LED není neomylným identifikačním znakem. Právě takové záměny mohou dnes skrývat zajímavou historii konkrétního exempláře.
Celosvětový prodej Amigy 500 se obvykle odhaduje na přibližně 2,6 milionu kusů. Podle interních údajů Commodoru se v samotném Německu do konce roku 1993 prodalo přes milion počítačů A500. Původní model postupně nahradila Amiga 500 Plus a později Amiga 600.
English / Anglicky:
The Commodore Amiga 500 is one of the computers that transformed European home gaming, programming, graphics and music in the late 1980s. At a time when the Commodore 64, ZX Spectrum and eight-bit Atari machines still dominated many homes, the Amiga introduced a different standard of colour graphics, sampled audio and multitasking. It was substantially more affordable than the original Amiga 1000 and enclosed the computer and keyboard within one unit, making it approachable to owners of earlier home systems. Internally, however, its architecture was completely different.
The Amiga story reaches back to Hi-Toro, later Amiga Corporation, where engineers including Jay Miner developed dedicated hardware for animation, video and sampled sound. Their aim was to let special-purpose chips perform much of the work that would otherwise burden the main processor. Commodore bought the company in 1984 and released the Amiga 1000 in 1985. The earlier computer was technically exceptional, but its price and more professional positioning restricted mainstream sales. The Amiga 500 would take broadly comparable technology to a much wider audience.
Commodore announced the Amiga 500 together with the Amiga 2000 at the winter Consumer Electronics Show in Las Vegas in January 1987. Early sales began in the Netherlands in April, followed by other European markets in May and the United Kingdom and North America in the autumn. The introductory price was approximately US$699 or £499 in Britain. The A500 quickly became especially successful in Europe. Games were a major attraction, but drawing, animation, music and video applications also contributed to its reputation. It reached a wider audience in Czechoslovakia after the political changes of November 1989.
The wide keyboard-integrated enclosure has a superficial resemblance to the Commodore 128 introduced two years earlier. That is where the similarity largely ends. Whereas the C128 was an eight-bit computer, the Amiga 500 uses a Motorola 68000 with a sixteen-bit external data bus and thirty-two-bit internal registers. It is commonly described as a 16/32-bit system. The European PAL processor clock is about 7.09 MHz, compared with approximately 7.16 MHz on NTSC machines. A 3.5" floppy drive is mounted in the right side of the housing and a separate external power supply keeps the main case comparatively simple.
The CPU alone does not explain the Amiga's capabilities. Its defining innovation is the Original Chip Set, commonly abbreviated OCS. Agnus manages shared-memory access, DMA transfers and the Copper and blitter engines. The blitter moves and combines large blocks of graphics data. Copper executes precisely timed instructions while the picture is being drawn, making it possible to change palette and display parameters within a single frame. Denise constructs the video image, bitplanes and hardware sprites. Paula provides four sampled-audio channels, floppy control and several other peripheral functions. This cooperation between custom chips allows complex effects without continuous direct CPU intervention.
In ordinary PAL display modes, the Amiga 500 can produce 320 by 256 or 640 by 256 pixels, with interlaced modes reaching roughly 640 by 512. Overscan permits additional variations. The OCS palette contains 4,096 colours, of which up to 32 are normally displayed simultaneously in a low-resolution screen. Extra Half-Brite provides 64 shades, while Hold-And-Modify, or HAM, makes possible much richer colour images and can theoretically use the entire palette. Eight hardware sprites, changing colours during raster drawing and precisely controlled graphical layers enabled effects that looked extraordinary beside many contemporary PC displays.
The sound hardware is equally important. Paula supplies four independent eight-bit PCM channels, usually distributed as two left and two right channels for stereo output. Each channel has its own six-bit volume control. Ordinary sampling rates can reach around 28 kHz, depending on video timing. Programs such as Soundtracker and ProTracker helped establish tracker-based music production and the MOD music format. The distinctive four-channel Amiga sound became a cultural phenomenon in its own right and continued to influence computer music long after the hardware stopped being manufactured.
The original A500 came with 512 KB of Chip RAM, shared between the processor and the graphics and audio chips. A common expansion in the bottom trapdoor adds another 512 KB, giving one megabyte in total. On early motherboards this expansion does not automatically become additional Chip RAM. Instead, it is often mapped as Slow RAM or Ranger RAM, accessible to the CPU but not in the same way to the custom chipset. True one-megabyte Chip RAM configurations require a suitable Agnus and correct memory mapping or modifications. Software may care not just about the total capacity but also about the kind of memory available.
The large side expansion connector supports hard disks, Fast RAM, CPU accelerators and more elaborate hardware. Commodore's A590 hard-drive unit is a familiar example. Unlike shared Chip RAM, Fast RAM is reserved for the CPU and avoids contention with the custom chips' DMA activity. It can therefore offer real performance advantages for suitable applications. The details of any expansion depend on the motherboard revision, installed Agnus chip and particular hardware rather than the outward appearance of the case.
The operating system combines Kickstart firmware in ROM with the Workbench desktop, commonly loaded from a floppy disk on the early A500. Initial machines used Kickstart 1.2, with Kickstart 1.3 becoming widespread from 1988. AmigaOS provided windows, icons and mouse interaction as well as preemptive multitasking. Different programs could make progress while communicating through message ports and shared system libraries. Multitasking was not invented by the Amiga, but this was a particularly capable implementation on an affordable home computer.
The internal double-density floppy drive stores 880 KB in the normal AmigaDOS format, compared with the typical 720 KB capacity of an IBM-compatible DD disk. The built-in drive is called DF0: and an external second drive usually appears as DF1:. Many games boot directly from floppy, and some older titles expect the internal DF0: device. Gotek floppy emulators provide a useful modern alternative for preserving original mechanical drives and ageing disks. They can load floppy images, often ADF files, from a USB flash device.
An externally connected Gotek creates a practical problem with some old software. Booting from DF1: is not always equivalent to booting from the internal DF0: under an early Kickstart. A boot selector solves that by altering the control signals and changing how the drives are identified. Commercial modules commonly plug into the socket of the Even CIA 8520, a forty-pin peripheral-controller chip. A physical switch allows the external Gotek to appear as DF0: for booting, with the internal drive no longer serving that role in the selected position. Switching back restores the usual device arrangement.
This is a convenient way to use original software without constantly feeding old disks into the internal drive or permanently replacing its mechanism. The boot selector is a later add-on rather than an original Commodore feature. It changes drive selection, not the operating system, CPU or RAM. For modern collectors the modification illustrates how an authentic original computer can become much easier to use while still retaining its historic main electronics.
Connections include analogue RGB video, serial and parallel ports, an external floppy port and separate left and right RCA audio outputs. Two nine-pin controller ports on the right side accept the mouse and joysticks. A Commodore 1084 series monitor is a typical display choice, though other suitable RGB monitors work as well. Printers, modems, samplers, MIDI devices and numerous specialist peripherals became part of the extensive Amiga ecosystem. The machine found homes not only among gamers but also among artists, musicians and video enthusiasts.
The game catalogue includes Turrican II, Lemmings, Lotus Turbo Challenge, The Secret of Monkey Island and Shadow of the Beast, among hundreds of other titles. Equally important were Deluxe Paint, music trackers and the creative European demoscene. These programs showed that the Amiga was not just a games console with a keyboard. Its exceptional custom chips became tools for serious creative work. In Czechoslovakia and later the Czech and Slovak Republics, a strong Amiga community developed around the period after 1989 and remains active today.
The Amiga 500 Plus followed in 1991. Externally it looked extremely similar, but the newer model incorporated the Enhanced Chip Set, usually one megabyte of Chip RAM and Kickstart 2.04. The apparent model of a surviving machine cannot therefore be established from its plastic upper shell alone. Cases and lids have often been exchanged during repairs. Motherboard revision and installed chips provide more reliable identification, while differences in power LEDs and rear audio-socket colours can offer clues but are not conclusive across every manufacturing batch.
Worldwide Amiga 500 sales are commonly estimated at approximately 2.6 million units. Internal Commodore figures recorded more than one million A500 computers sold in Germany alone by the end of 1993. The original model was succeeded by the Amiga 500 Plus and later the Amiga 600.
Technické údaje / Specifications
Výrobce / Manufacturer: Commodore Amiga, Commodore International, Spojené státy / Commodore Amiga, Commodore International, United States
Model: Amiga 500
Rok / Year: 1987
Země / Country: USA / United States
Typ / Type: Domácí a multimediální 16/32bitový osobní počítač / Home and multimedia 16/32-bit personal computer
CPU: Motorola 68000, procesor s 16bitovou externí datovou sběrnicí a 32bitovými interními registry / Motorola 68000, 16-bit external data bus and 32-bit internal registers
Takt CPU / CPU clock: 7,09 MHz PAL, 7,16 MHz NTSC / 7.09 MHz PAL, 7.16 MHz NTSC
RAM: Standardně 512 KB Chip RAM, spodní trapdoor typicky dalších 512 KB Slow RAM v raných revizích, na 1 MB Chip RAM s vhodným Agnusem a úpravou, další Fast RAM bočním rozšířením / Standard 512 KB Chip RAM, trapdoor commonly 512 KB Slow RAM on early revisions, true 1 MB Chip RAM with suitable Agnus and mapping, further Fast RAM via side expansion
ROM: Kickstart 1.2 nebo 1.3 v 256KB ROM u původní Amigy 500, Workbench obvykle z diskety / Kickstart 1.2 or 1.3 in 256 KB ROM on original A500, Workbench generally loaded from disk
Operační systém / Operating system: AmigaOS s Kickstart 1.2 nebo 1.3 a Workbench, preemptivní multitasking / AmigaOS with Kickstart 1.2 or 1.3 and Workbench, preemptive multitasking
Video / Graphics: OCS s Agnusem a Denise, 320 × 256 a 640 × 256 PAL, prokládaně přibližně 640 × 512, paleta 4096 barev, až 32 běžně, EHB 64 a HAM až 4096, osm hardwarových spritů, Copper a blitter / OCS Agnus and Denise, PAL 320 × 256, 640 × 256 and approx. 640 × 512 interlace, 4096-colour palette, 32 normal, 64 EHB and HAM up to 4096, eight sprites, Copper and blitter
Zvuk / Sound: Paula, čtyři nezávislé osmibitové PCM kanály se stereo výstupem, šestibitová regulace hlasitosti a běžně asi 28 kHz / Paula, four independent 8-bit PCM stereo channels, six-bit volume and normal sample rates near 28 kHz
Média / Storage: Interní 3.5" DD mechanika s formátem AmigaDOS 880 KB, externí jednotky. Můj kus má externí Gotek pro ADF obrazy disket a zakoupený boot selector s přepínačem DF0:/DF1:, vložený do patice pod Even CIA MOS 8520 / Internal 3.5" DD 880 KB AmigaDOS floppy, external drives. My machine uses external Gotek for ADF images and a purchased switch-operated DF0:/DF1: boot selector installed under Even CIA MOS 8520
Rozhraní / Interfaces: 86pinové boční rozšíření, trapdoor RAM, externí disketová jednotka, analogové RGB, sériový a paralelní port, stereo RCA audio, dvě 9pinové přípojky myši a joysticku, externí napájení / 86-pin side expansion, trapdoor RAM, external floppy, analogue RGB, serial and parallel ports, stereo RCA, two nine-pin mouse/joystick ports and external PSU
Napájení / Power: Externí zdroj Amiga 500, typicky 5 V DC, 12 V DC a −12 V DC / External Amiga 500 PSU, normally 5 V DC, 12 V DC and −12 V DC
Rozměry / Dimensions: 474 × 330 × 62 mm / 474 × 330 × 62 mm
Původní cena / Original price: Při uvedení v roce 1987 asi 699 USD nebo 499 GBP, podle trhu a balení / At introduction in 1987 approximately US$699 or £499 depending on market and bundle
Náš exemplář / Our machine
Tuto Amigu 500 mám ve sbírce přibližně třicet let. Už si ani přesně nepamatuji, odkud jsem ji tehdy získal. Když jsem ji po letech sundal z police a znovu zapnul, fungovala, ale několik detailů mě zarazilo. Na horním krytu je označení Amiga 500 Plus, přestože uvnitř je původní hardware Amigy 500 z let 1987 až 1988. Také červená kontrolka POWER a červeno-bílé audio konektory vzadu odpovídají starší konstrukci. Někdo v minulosti tedy vyměnil horní plastový kryt za díl z novější Amigy 500 Plus. Počítač samotný je stále původní A500, nikoli novější model Plus.
Při opětovném otevření jsem si všiml i původní paměťové expanze ve spodní šachtě. Na fotografiích je vidět otevřené víčko trapdoor a zelená rozšiřující deska. U starší A500 se podobné moduly obvykle používaly pro přidání dalších 512 KB paměti. Nejde však automaticky o další Chip RAM, takže celkovou kapacitu a mapování je třeba rozlišovat podle skutečně osazené revize elektroniky. Originální paměťovou kartu jsem ponechal na svém místě.
Abych počítač mohl pohodlněji používat, koupil jsem hotový boot selector s mechanickým přepínačem a namontoval jej do Amigy. Je to zásuvný modul, který se instaluje u obvodu CIA 8520. Přepínač dovoluje nastavit, aby se externí disketová jednotka DF1: při spuštění chovala jako interní DF0:. V mém případě je externím zařízením Gotek s USB flash diskem a obrazy původních disket. Odpadlo tak věčné přehazování klasických disket do interní mechaniky. Kdykoliv potřebuji, mohu přepínačem obnovit původní přiřazení jednotek.
Na fotografiích ukazuji celou fungující sestavu s CRT monitorem, joystickem, externím Gotekem a dobovou myší. Je tam také detail víka s nápisem Amiga 500 Plus, červené kontrolky napájení, zadních konektorů a spodní rozšiřující šachty. Na několika snímcích se nám do sestavy připletla i jedna z mých fenek, takže je to opravdu domácí počítač se vším všudy. Stroj po technické stránce funguje pěkně a s Gotekem se na něm dají pohodlně spouštět staré hry i programy.
Do budoucna bych rád sehnal správný horní kryt s označením Commodore Amiga 500. Ne proto, že by současný plast nějak vadil funkčnosti, ale aby se vzhled počítače zase shodoval s elektronikou z první generace. Právě tyhle drobné záměny dílů jsou u starých počítačů časté a patří k jejich sběratelské historii. Moje Amiga 500 tak zůstává původním starším strojem s novějším víkem, originální paměťovou expanzí a dokoupeným boot selectorem, který dnes umožňuje velmi pohodlné používání externího Goteku.
I have owned this Amiga 500 for approximately thirty years, and I honestly no longer remember exactly where I originally acquired it. When I took it down from the shelf after a long time and switched it on, it worked, but several details looked unusual. The top cover identifies the machine as an Amiga 500 Plus, even though its internal electronics are those of an original Amiga 500 from around 1987 or 1988. The red POWER LED and the red-and-white rear audio sockets also point to the older design. Someone evidently exchanged the upper plastic cover for one from the later Amiga 500 Plus. The motherboard and main computer remain an original A500 rather than the newer Plus model.
Opening the computer again also revealed its original memory expansion in the bottom trapdoor compartment. My photographs show the removed hatch cover and the green expansion board. Such cards were commonly fitted to older Amiga 500 machines to provide another 512 KB of RAM. This did not always mean an extra 512 KB of Chip RAM, however, so the exact memory arrangement depends on the actual motherboard and chipset revision. I have retained the original expansion card.
To make the computer more convenient to use, I purchased a ready-made boot selector with a mechanical switch and installed it in the Amiga. The plug-in module is fitted at the CIA 8520 chip. Its switch allows the external floppy device DF1: to act as the internal DF0: boot drive. In my setup that external device is a Gotek with a USB flash drive containing images of original disks. I no longer have to keep swapping ageing floppy disks in the internal mechanism. When needed, the switch restores the usual drive assignments.
The gallery shows the complete working setup with CRT monitor, joystick, external Gotek and period mouse. Other images capture the Amiga 500 Plus lettering on the mismatched lid, the red power indicator, rear connectors and underside memory-expansion bay. One of my dogs even appears beside the computer in the first photographs. The machine works well, and the external Gotek makes it easy to boot classic Amiga games and utilities.
I would eventually like to find the correct upper cover carrying the Commodore Amiga 500 name. The current case does not affect the computer's operation, but it would be satisfying to reunite the early electronics with the correct period housing. Swapped plastic parts are common in surviving vintage computers and have become part of their individual histories. My example remains a genuine early Amiga 500 with a later Plus lid, its original memory expansion and a purchased boot selector that now lets it boot conveniently from an external Gotek.
Zdroje / Sources
https://amiga.resource.cx/exp/a500
https://en.wikipedia.org/wiki/Amiga_500
https://www.amigawiki.de/doku.php?id=de:history:sales_volume
https://www.amigakit.eu/floppy-drive-boot-selector-switch-a500-a2000-p-12673.html
https://www.gotek-retro.eu/boot-jussi/
https://www.zimmers.net/cbmpics/ca500.html
https://www.amigaforever.com/kb/15-113
Fotodokumentace / Photo documentation









