
Elektronika BK 0010-01 (Электроника БК 0010-01)

Země / Country:
SSSR / Soviet Union (USSR)
Rok / Year:
1991
Česky / Czech:
Sovětský domácí počítač se šestnáctibitovým procesorem? V polovině osmdesátých let to není tak samozřejmá kombinace, jak by se mohlo zdát. V době, kdy v Československu kralovaly osmibitové počítače a na Západě byly populární Commodore 64, Atari a Sinclair ZX Spectrum, vznikla v Sovětském svazu pozoruhodná řada Elektronika BK. Jejím zástupcem je také Elektronika BK-0010-01, rusky Электроника БК-0010-01, s procesorem kompatibilním se systémem instrukcí amerických počítačů DEC PDP-11. Nešlo tedy o další klon ZX Spectra ani IBM PC. Konstruktéři využili zcela odlišnou architekturu, která už měla za sebou historii v profesionálních a průmyslových počítačích.
Označení BK je zkratkou ruských slov быто́вой компью́тер, tedy domácí počítač. Myšlenka byla jednoduchá. Zmenšit techniku podobnou profesionálním počítačům, opatřit ji klávesnicí, připojit běžný televizor a vytvořit zařízení využitelné doma i při výuce. Vývoj začal kolem roku 1983 v NIITT, Výzkumném ústavu přesné technologie, který patřil do zelenogradského vědeckovýrobního sdružení Naučnyj centr. Mezi hlavní konstruktéry patřil Alexandr Polosin. Významnou úlohu při přípravě výroby měl také závod Exciton v Pavlovském Posadu a konstruktér Sergej Kosenkov. Právě propojení zelenogradského vývoje a výrobních závodů umožnilo uvést tuto techniku do běžné sovětské výroby.
Původní model BK-0010 vznikl roku 1984 a sériová výroba se rozběhla přibližně na přelomu let 1984 a 1985. Přestože se někdy objevuje tvrzení, že šlo o první sériový šestnáctibitový domácí počítač na světě, ve skutečnosti jej o několik let předběhl Texas Instruments TI-99/4, uvedený již v roce 1979. V sovětských podmínkách však BK představoval skutečnou novinku a jeden z prvních široce dostupných domácích systémů se šestnáctibitovým mikroprocesorem. Počítač se prodával pod státní značkou Elektronika a jeho různá provedení vznikala v několika továrnách na území SSSR.
Nejzajímavější součástkou je mikroprocesor К1801ВМ1, respektive jeho varianta v plastovém pouzdře КР1801ВМ1. Bývá nepřesně označován za kopii jediného konkrétního čipu firmy DEC. Přesnější je říci, že realizuje instrukční architekturu příbuznou řadě LSI-11 a minipočítačům PDP-11. Programátor tak získal šestnáctibitové instrukce, registry a adresovací režimy známé z profesionálních strojů, ovšem na dostupnějším sovětském polovodiči. Ve standardním počítači BK-0010-01 pracuje procesor na frekvenci 3 MHz. Údaj 5 MHz se často zaměňuje s horními možnostmi samotného čipu, nikoliv se skutečným taktem tohoto domácího počítače.
Zajímavé je, že šestnáctibitový procesor automaticky neznamenal výrazně rychlejší počítač než osmibitová konkurence. Výpočetní výkon BK omezoval přístup k paměti, grafický obvod a také poměrně malá kapacita operační paměti. Z hlediska programování však architektura nabízela elegantní strojové instrukce a řadu možností, které byly pro technické uživatele atraktivní. Konstrukce navazovala na sovětské profesionální systémy Elektronika-60 a počítače řady DVK, které také vycházely ze světa PDP-11. To ale neznamená, že libovolný program z velkého PDP-11 lze bez úprav spustit na domácí BK. Podobná instrukční sada ještě nezaručuje stejná periferní zařízení, operační systém či dostatek paměti.
První BK-0010 měl výraznou barevnou fóliovou klávesnici. Působí velmi futuristicky, ale při delším psaní byla nepohodlná. To byl důvod, proč výrobce vytvořil v letech 1986 až 1987 přepracovaný BK-0010-01 s klávesnicí používající samostatné tlačítkové spínače. Nové provedení se lépe ovládalo a vyhovovalo i požadavkům na školní počítače. Lišilo se rovněž dodávaným softwarem. Zatímco první verze obsahovala v ROM programovací jazyk FOCAL, BK-0010-01 dostal Vilnius BASIC. FOCAL byl nadále použitelný prostřednictvím přídavného modulu s ROM. Změny tedy nebyly jen kosmetické.
Vilnius BASIC, nazývaný podle litevského Vilniusu, byl připraven pro tuto rodinu počítačů a patřil k charakteristickým součástem nové verze. Základní deska obsahuje systémovou ROM, ovladače základních zařízení, obrazové znaky a programovací prostředí. Po zapnutí není třeba nejdříve zavádět klasický diskový operační systém. Počítač může rovnou nabídnout programovací rozhraní, ve kterém lze psát jednoduché programy, provádět výpočty nebo zavádět další software. Dodatečně vznikla celá řada monitorů, utilit a diskových systémů, ale ty nebyly samozřejmou výbavou každého továrně prodaného BK-0010-01.
Základní operační paměť činí 32 KB a je vytvořena ze šestnácti dynamických čipů КР565РУ6. Každý má kapacitu 16 384 bitů a organizaci 16K × 1. Proto je potřeba celá skupina šestnácti součástek, aby dohromady vznikla šestnáctibitová datová paměť o velikosti 32 KB. Přibližně polovina celkové kapacity, tedy 16 KB, slouží obrazovým datům, a pro běžný uživatelský program je proto standardně dostupných kolem 16 KB. K dnešnímu pohledu je to téměř nic. V osmdesátých letech šlo však o systém, na kterém vznikaly hry, užitkové programy, programovací nástroje a později také demoscéna.
Obraz řídí mimo jiné specializovaný obvod К1801ВП1-037, který zajišťuje zobrazování i obnovování obsahu dynamické RAM. Počítač nabízí monochromatický režim 512 × 256 pixelů a čtyřbarevný režim 256 × 256 pixelů. V barevné variantě jsou základní barvy černá, modrá, zelená a červená. To nejsou parametry, které by mohly soutěžit s pozdější Amigou, ale pro práci s grafikou, kreslení a rané hry poskytovaly zajímavé možnosti. Výstup se mohl připojit k odpovídajícímu televizoru či monitoru podle použitého kabelu a verze počítače. Základní zvuk tvoří jednoduchý softwarově řízený tónový výstup, nikoliv vícehlasý hudební syntezér.
V zadní části jsou pro BK typické široké konektory, které na fotografiích působí nápadně. Slouží k připojení vnějších zařízení a rozšíření. Uživatelé mohli využívat kazetový magnetofon jako základní ukládací médium, případně připojit vhodné rozhraní pro disketovou mechaniku. Existovala také přídavná ROM, diagnostické moduly, zařízení pro joystick či myš a zvukové příslušenství. Názvy Q-Bus a MPI se objevují v souvislosti s architekturou odvozenou od DEC, avšak skutečné konektory domácího BK nelze pokládat za přímou mechanickou náhradu rozšiřovacích slotů velkého PDP-11.
Programy se běžně nahrávaly z audiokazet, což přinášelo stejné starosti jako u ostatních domácích počítačů. Kvalita magnetofonu, nastavení hlasitosti a stav pásky dokázaly rozhodnout o tom, zda se hra vůbec spustí. Na druhou stranu magnetofon byl levnější a dostupnější než disketová mechanika. Počátkem devadesátých let se objevovaly další úpravy a disková řešení od nadšenců. Počítač tím postupně získal druhý život, zvlášť mezi lidmi, kteří se věnovali assembleru a chtěli porozumět celému systému až na úroveň jednotlivých registrů.
Rozšíření této řady nebylo zanedbatelné. Historické souhrny uvádějí více než 162 tisíc vyrobených počítačů rodiny BK-0010 a BK-0011. Závod Exciton měl v letech 1985 až 1992 vyrobit přibližně 125 tisíc kusů, část pro maloobchod a velké množství také do školních učeben. Jednotlivé varianty se vyráběly například v Pavlovském Posadu, Kazani, litevském Šiauliai a dalších sovětských závodech. Pro BK-0010-01 se uvádí maloobchodní cena 650 rublů, později v roce 1990 kolem 750 rublů. V tehdejším Sovětském svazu to byla vysoká částka, zvlášť ve srovnání s běžnou měsíční mzdou.
V roce 1988 vyšlo odborné pojednání konstruktéra Sergeje Kosenkova o nových počítačích rodiny BK, což dokládá, že se vývoji věnovala pozornost i ve specializovaném tisku. Rodina se postupně rozšířila o BK-0011 a pozdější BK-0011M s větší pamětí a lepším využitím obrazového systému. Zatímco BK-0010-01 zůstával u 32 KB RAM, BK-0011 přinesl 128 KB s přepínáním paměťových stránek. To byl výrazný posun nejen pro hry, ale i pro pokročilejší systémový software. Původní model se nicméně stal velmi rozšířeným a pro mnoho sovětských studentů představoval první možnost pracovat s šestnáctibitovým počítačem vlastníma rukama.
English / Anglicky:
A Soviet home computer with a sixteen-bit processor? In the mid-1980s this was a much more unusual combination than it may seem today. While eight-bit machines such as the Commodore 64, Atari and Sinclair ZX Spectrum dominated much of the Western home market, the Soviet Union developed the remarkable Elektronika BK family. Its BK-0010-01 model, written in Russian as Электроника БК-0010-01, used a processor compatible with the instruction set of DEC's PDP-11 computer family. It was therefore neither a ZX Spectrum clone nor an IBM PC compatible. Its designers had chosen an entirely different architecture with roots in professional and industrial computing.
The letters BK stand for bytovoy kompyuter, Russian for household or home computer. The concept was to bring a system related to professional computers into a smaller, keyboard-equipped unit that could use an ordinary television set. Development began around 1983 at the Research Institute of Precision Technology, NIITT, within the Nauchnyy Tsentr scientific and production organisation in Zelenograd. Alexander Polosin was among the leading designers. The Exciton factory in Pavlovsky Posad and engineer Sergei Kosenkov also played important roles in turning the design into a manufacturable product. Cooperation between Zelenograd's research organisations and the production factories made a relatively accessible domestic computer possible.
The original BK-0010 emerged in 1984, with production increasing around 1984 and 1985. It is sometimes described as the world's first mass-produced sixteen-bit home computer, but that distinction cannot be correct without qualification. The American Texas Instruments TI-99/4, based on a sixteen-bit TMS9900, had already reached customers in 1979. Within the Soviet Union, however, the BK was a pioneering machine and among the first widely available domestic systems with a sixteen-bit CPU. A range of later models was sold under the state Elektronika brand, and manufacturing took place in several factories across the USSR.
The most interesting component is the К1801ВМ1 microprocessor, or its cheaper plastic-packaged КР1801ВМ1 variant. It is sometimes described as a direct copy of a particular DEC chip. A more accurate description is a Soviet implementation of an instruction architecture related to DEC's LSI-11 and PDP-11 family. The programmer gained sixteen-bit instructions, registers and addressing modes familiar from professional systems, but on a Soviet integrated circuit. In a standard BK-0010-01, the processor operates at 3 MHz. The frequently repeated figure of 5 MHz should not be confused with the actual system clock. It refers to operating possibilities of the processor rather than the normal speed of this home computer.
A sixteen-bit CPU did not automatically make the BK dramatically faster than all eight-bit competitors. Its performance was constrained by the memory controller, video circuitry and modest amount of available RAM. From a programming perspective, however, the instruction set was elegant and attractive to technically minded users. The architecture had connections to Soviet professional systems including Elektronika-60 and the DVK series, which also drew upon the PDP-11 world. That does not mean arbitrary PDP-11 software could be loaded and run unchanged on a home BK. Similar machine instructions do not guarantee identical peripherals, operating systems, memory size or system services.
The first BK-0010 featured a distinctive colourful film keyboard. It looked futuristic but was uncomfortable for extended typing. This was one reason the manufacturer developed the revised BK-0010-01 during 1986 and 1987, introducing individual tactile keys. The new keyboard was better suited to everyday use and met growing requirements for classroom machines. The built-in programming software also changed. The earlier BK-0010 had included the FOCAL language in ROM, while the BK-0010-01 offered Vilnius BASIC. FOCAL could still be used from a separate ROM cartridge. The revision was therefore more substantial than a different keyboard and case.
Vilnius BASIC, named after Lithuania's capital, became one of the characteristic features of this improved model. The motherboard carries firmware for essential system functions, character handling and its programming environment. On power-up there is no need to load a conventional disk operating system first. The machine can start in an environment where the user writes BASIC programs, performs calculations and loads further software. Enthusiasts later developed numerous monitors, utilities and disk-based systems, but these were not automatically part of every factory-supplied BK-0010-01.
The standard 32 KB working RAM is built from sixteen КР565РУ6 dynamic memory chips. Each device stores 16,384 bits with a 16K by one-bit organisation. Sixteen devices are required to provide a sixteen-bit memory system with a total of 32 KB. Approximately half of that memory, 16 KB, is used for the screen, normally leaving about 16 KB available to the user's programs. This was a severe limitation compared with later computers. Nevertheless, a surprisingly extensive library of games, applications, programming tools and eventually demos was developed for the platform. The machine's efficient processor architecture helped make useful software possible within such limited memory.
Among the key video components is the К1801ВП1-037 gate-array circuit, which helps generate the display and refresh the dynamic RAM. The BK supports a 512 by 256 monochrome mode and a 256 by 256 four-colour mode. The basic colour set consists of black, blue, green and red. These capabilities were modest compared with later Amiga systems, but provided an effective environment for graphics, drawing and early games. Output could be connected to a suitable television or monitor through the appropriate cable and interface arrangement. The standard sound hardware is a simple software-controlled tone output rather than a multi-voice music synthesiser.
Large rear connectors are a characteristic feature of the BK and are clearly visible in the collection photographs. They provide connections for peripherals and expansion hardware. An ordinary cassette tape recorder was the standard low-cost storage solution, while suitable expansion interfaces could support an external floppy drive. Additional ROM cartridges, diagnostic hardware, joystick and mouse interfaces, and music accessories also existed. Descriptions of the system sometimes mention the MPI bus or its relationship to DEC Q-Bus hardware. These terms refer to architectural connections rather than claiming that a BK home computer physically accepts every expansion board made for a larger PDP-11.
Most users loaded their programs from audio cassette tape. As with Western home computers, reliability depended on the recorder, level settings and condition of the tape. A poorly recorded cassette could be frustrating, especially when a game needed several minutes to load. Yet tape recorders were much cheaper and more accessible than floppy equipment. During the late 1980s and early 1990s enthusiasts built additional disk and ROM solutions, extending the useful life of the platform. The computer became especially attractive to assembly-language programmers who enjoyed understanding a machine down to its registers and memory map.
The BK family was commercially significant by Soviet standards. Historical estimates give more than 162,000 units manufactured across the BK-0010 and BK-0011 family. The Exciton factory alone reportedly produced around 125,000 between 1985 and 1992, some for retail customers and many others for school computer laboratories. Production also involved Kazan, Šiauliai in the Lithuanian SSR and other Soviet locations. Retail pricing for the BK-0010-01 is often given as 650 roubles, rising to around 750 roubles in 1990. These prices represented a substantial investment compared with an ordinary monthly salary in the USSR.
Engineer Sergei Kosenkov discussed new models in the BK family in a specialist 1988 technical publication, illustrating the attention the project received within Soviet computing circles. The series later expanded to the BK-0011 and BK-0011M, with more memory and an improved display architecture. Whereas the BK-0010-01 remained at 32 KB of RAM, the BK-0011 offered 128 KB with bank switching, making more demanding software practical. Even so, the earlier revision remained influential. For many Soviet students it was the first opportunity to study a sixteen-bit machine directly, rather than only encounter such technology in larger institutional systems.
Technické údaje / Specifications
Výrobce / Manufacturer: Vývoj NIITT a NPO Naučnyj centr, Zelenograd, SSSR, výroba mimo jiné Exciton Pavlovskij Posad, Kazaň, Nuklon Šiauliai a arménské závody / Developed by NIITT and NPO Nauchnyy Tsentr, Zelenograd, USSR, produced at facilities including Exciton Pavlovsky Posad, Kazan, Nuklon Šiauliai and Armenian plants
Model: BK 0010-01
Rok / Year: 1991
Země / Country: SSSR / Soviet Union (USSR)
Typ / Type: Šestnáctibitový sovětský domácí a školní počítač kompatibilní s instrukcemi PDP-11 / Soviet sixteen-bit home and educational computer using PDP-11-related instruction set
CPU: К1801ВМ1, některé kusy КР1801ВМ1 v plastovém pouzdře, šestnáctibitový mikroprocesor se systémem instrukcí rodiny PDP-11 / К1801ВМ1 or plastic-packaged КР1801ВМ1, 16-bit microprocessor with PDP-11 family instruction architecture
Takt CPU / CPU clock: 3 MHz v BK-0010-01, nikoli 5 MHz / 3 MHz in the BK-0010-01, not 5 MHz
RAM: 32 KB dynamické RAM, 16 × КР565РУ6 (16K × 1 bit každý), z toho 16 KB vyhrazeno obrazu a přibližně 16 KB pro uživatelské programy. V mém kusu byly opraveny tři vadné КР565РУ6 / 32 KB DRAM from sixteen КР565РУ6 (16K × 1 bit each), 16 KB screen buffer and approximately 16 KB user RAM. Three defective КР565РУ6 chips repaired in my unit
ROM: 32 KB ROM pro monitor, znakové rutiny a Vilnius BASIC. U původní BK-0010 FOCAL v ROM, u modelu -01 volitelný FOCAL prostřednictvím ROM modulu / 32 KB system ROM with monitor, character routines and Vilnius BASIC. Original BK-0010 used built-in FOCAL, while the -01 version supported FOCAL through optional ROM module
Operační systém / Operating system: Systémový monitor a Vilnius BASIC v ROM, není potřeba klasický diskový OS, volitelný FOCAL a později další disketové systémy / ROM system monitor and Vilnius BASIC, no conventional disk operating system required, optional FOCAL and later third-party floppy operating systems
Video / Graphics: Černobíle 512 × 256 pixelů, barevně 256 × 256 pixelů ve 4 barvách, obrazová paměť 16 KB sdílená s celkovou RAM. Řadič К1801ВП1-037 / Monochrome 512 × 256 pixels, colour 256 × 256 pixels in 4 colours, 16 KB screen memory within main RAM, К1801ВП1-037 display controller
Zvuk / Sound: Jednoduchý softwarově řízený tónový výstup, vnitřní bzučák, externí hudební doplňky byly volitelné / Simple software-controlled sound output and internal buzzer, optional third-party music expansions
Média / Storage: Základní záznam na audiokazetu, běžné kazetové rozhraní kolem 1200 bit/s, rozšiřující ROM moduly a volitelné externí diskové systémy. Standardně bez vestavěné diskety / Cassette tape storage around 1200 bit/s, optional ROM modules and external floppy solutions. No integrated floppy drive in standard configuration
Rozhraní / Interfaces: Kazetový magnetofon, televizní a monitorové obrazové výstupy dle adaptéru, široké modré rozšiřující konektory, rozhraní pro externí ROM a periferie, disketová mechanika s volitelným řadičem / Cassette, television or monitor display output according to adapter, wide blue expansion connectors, external ROM and peripherals, optional external floppy controller
Napájení / Power: Externí napájecí zdroj pro sovětskou síť, používat vhodné výstupní napětí a původní rozhraní dle konkrétního modelu / External power supply designed for Soviet mains, use the correct output voltage and connector for the individual machine
Rozměry / Dimensions: Kompaktní stolní počítač zabudovaný do klávesnice, přesné rozměry mého kusu nezměřeny / Compact keyboard-integrated desktop system, exact dimensions of my unit not measured
Původní cena / Original price: BK-0010-01 přibližně 650 sovětských rublů, kolem roku 1990 750 rublů. První BK-0010 přibližně 600 rublů / BK-0010-01 approximately 650 Soviet roubles, around 750 by 1990. Original BK-0010 approximately 600 roubles
Náš exemplář / Our machine
Můj exemplář Elektronika BK-0010-01 byl podle původního výrobního štítku vyroben pravděpodobně v únoru 1991, na štítku je vyraženo datum 9102 a výrobní číslo 1665. Má původní světlou skříň a typickou klávesnici s modrými, bílými a červenou klávesou. Počítač nebyl bez závady. Při opravě jsem zjistil, že tři z šestnácti dynamických pamětí КР565РУ6 jsou vadné. Tyto paměti tvoří celých 32 KB operační paměti, takže jejich správná funkce je nezbytná pro běh BASICu, programů i obrazu. Vadné tři čipy jsem vyměnil a počítač znovu zprovoznil.
V galerii je vidět BK-0010-01 při práci s monitorem a také po otevření skříně. Fotografoval jsem základní desku, procesor v plastovém pouzdře, systémové konektory a vnitřní uspořádání klávesnice. Při rozebrání je dobře vidět spojení klávesové části se základní deskou plochými kabely. Na samostatném detailu je i původní výrobní štítek počítače. Pro mě je zvlášť zajímavá možnost porovnat skutečnou konstrukci šestnáctibitového sovětského stroje s jeho osmibitovými současníky.
Po opravě pamětí počítač funguje. Není to ZX Spectrum ani západní IBM PC, takže má své vlastní příkazy, programy a rozšiřující příslušenství. Právě procesorová architektura odvozená od PDP-11, neobvyklá klávesnice a osobní zkušenost s opravou tří čipů КР565РУ6 z něj dělají zajímavou součást mé sbírky.
My Elektronika BK-0010-01 has an original factory plate stamped 9102, most likely February 1991, with serial number 1665. The machine retains its original light-coloured housing and characteristic keyboard with blue, white and one red key. The computer required repair. During troubleshooting I discovered that three of its sixteen КР565РУ6 dynamic RAM chips were faulty. Together these chips provide the machine's entire 32 KB of memory, making their correct operation essential for BASIC, programs and screen output. I replaced the three defective chips and restored the computer to working condition.
The gallery shows the BK-0010-01 operating with a monitor and later opened for inspection. I photographed the motherboard, the processor in its plastic package, the rear expansion connectors and the keyboard's internal construction. When opened, the flat cables connecting the keyboard assembly and main circuit board can be seen clearly. Another image documents the original identification label. For me, the physical design of a Soviet sixteen-bit home computer is particularly interesting to compare with the eight-bit machines of the same period.
The computer is operational again after the RAM repair. It is neither a ZX Spectrum nor a Western IBM PC, and it has its own software, programming environment and expansion hardware. The PDP-11-related architecture, distinctive keyboard and my experience replacing three КР565РУ6 RAM chips make this machine a memorable part of the collection.
Zdroje / Sources
https://www.computer-museum.ru/articles/personalnye-evm/897/
https://www.electronics.ru/journal/article/477
https://kalininskiy.github.io/bk-catalog/
https://eax.me/2023/2023-06-12-bk-0010-01.html
https://www.computerhistory.org/timeline/1979/
https://spectrum.ieee.org/the-texas-instruments-994-worlds-first-16bit-computer
https://www.homecomputermuseum.nl/en/collectie/elektronika/bk-0010-01/
https://www.computer-museum.ru/articles/personalnye-evm/937/
https://www.computer-museum.ru/books/archiv/zelenograd_2019.pdf
https://elcomps.com/ru/c102531
https://www.silirium.ru/ussr-1801.html
https://gid.pdp-11.net/a/vtiep/1988/07/02.html
https://sysadminmosaic.ru/bk-0010_11/bk-0010_11
Fotodokumentace / Photo documentation
















