
Epson HX-20 (HC-20)

Země / Country:
Japonsko / Japan
Rok / Year:
1982
Česky / Czech:
Epson HX-20 patří k počítačům, které předběhly svou dobu. V roce 1981 se svět osobních počítačů stále točil převážně kolem rozměrných stolních sestav s externí obrazovkou, disketovými mechanikami a napájením ze zásuvky. Japonský Epson však představil stroj o půdorysu listu papíru A4 a hmotnosti přibližně 1,6 kilogramu. V jediné skříni spojil klávesnici, LCD, dobíjecí akumulátor, mikrotiskárnu a možnost ukládání dat na mikrokazetu. Počítač nazvaný HC-20 na japonském trhu a HX-20 při exportu ukázal, že skutečný osobní počítač se může snadno přenášet a používat bez stolu i síťového napájení.
Za jeho vznikem stál inženýr Yukio Yokozawa, pracující v podniku Suwa Seikosha ze skupiny Seiko. Myšlenka velmi kompaktního přenosného počítače vznikla v červenci 1980. Na veřejnosti se přístroj objevil v roce 1981, mimo jiné na americkém veletrhu COMDEX v Las Vegas. Do běžného prodeje vstoupil v červenci 1982. Právě tento rozdíl mezi návrhem, první prezentací a skutečným uvedením na trh vysvětluje, proč se v různých článcích u HX-20 objevují roky 1980, 1981 i 1982. Pro katalogové datování výrobku je správný rok 1982.
Označení první notebook na světě se s Epsonem HX-20 pojí právem, je však užitečné chápat jeho význam. Přenosné počítače existovaly již dříve, například IBM 5100 z roku 1975 nebo Osborne 1 z roku 1981. Byly to ale velké a těžké stroje, které člověk přenášel jako kufr. Epson se velikostí přiblížil dnešnímu notebooku a umožnil skutečnou práci v terénu z vestavěného akumulátoru. Neměl ovšem dnešní konstrukci se sklápěcí obrazovkou. Za první významný notebook v tomto modernějším tvaru bývá označován GRiD Compass 1101 z roku 1982. HX-20 tak patří mezi první opravdu malé bateriové notebookové počítače.
Vnější rozměry 290 × 215 × 44 milimetrů jsou na rok 1982 pozoruhodné. Celá klávesnice má 68 mechanicky zdvihových kláves, včetně pěti funkčních tlačítek a možnosti číselného zadávání. Uprostřed horní části je malý monochromatický displej s maticí 120 × 32 bodů. Najednou zobrazuje čtyři řádky po dvaceti znacích. Obrazovka působí skromně, ale počítač umožňuje pracovat s delší virtuální textovou plochou a posouvat její obsah po displeji. To bylo praktické při zapisování poznámek, práci s databázovými záznamy i při programování v BASICu.
Procesorová architektura je neobvyklá. Epson nepoužil jediný osmibitový mikroprocesor, ale dva nízkopříkonové Hitachi HD6301 kompatibilní s rodinou Motorola 6801. Oba běží přibližně na 614 kHz. Hlavní procesor obsluhuje programy uživatele, klávesnici, LCD a časové funkce. Pomocný procesor zajišťuje mikrotiskárnu, zvuk a část externích periferií včetně připojení magnetofonu. Oba spolu komunikují vlastní sériovou cestou. Takto rozdělená práce snižovala zatížení hlavního CPU a umožnila provoz periferií bez zbytečně složitého programového řešení.
Standardní operační paměť je 16 KB RAM a základní ROM má kapacitu 32 KB. V ní je uložen systémový firmware, monitor a rozšířená implementace Microsoft BASICu. Standardní paměť lze podle originální dokumentace rozšířit dalšími 16 KB, tedy na 32 KB RAM. Epson počítal rovněž s volitelnou interní 8KB aplikační ROM a s externí jednotkou vybavenou další pamětí ROM a RAM. Některé exempláře byly později upraveny interními paměťovými deskami dalších výrobců. Právě u takových počítačů je při hodnocení konkrétní paměťové konfigurace důležité prohlédnout skutečně osazené moduly, ne pouze přítomnost vnější expanzní jednotky.
Programové prostředí Epsonu HX-20 bylo na kapesní stroj nečekaně promyšlené. Po zapnutí se objevuje nabídka, v níž lze vybírat mezi BASICem, systémovým monitorem a případnými dalšími aplikacemi. BASIC obsahuje příkazy pro práci s tiskárnou, displejem, soubory, časem i periferiemi. Počítač umí uchovávat několik BASICových programů v paměti a díky zálohování z akumulátoru si jejich obsah pamatuje i při vypnutém hlavním napájení. Pro stroj určený k práci mimo kancelář to byla důležitá vlastnost. Volitelné programové ROM kazety přinášely další aplikace bez zdlouhavého nahrávání.
V levé horní části skříně je vestavěná 24znaková jehličková mikrotiskárna. Tiskne nárazovou metodou přes malou barvicí pásku na obyčejný papír široký přibližně 55 mm. Zvládá velká i malá písmena, číslice a jednoduchou grafiku, protože jednotlivé body tiskové matice jsou programově ovladatelné. Dobová dokumentace uvádí rychlost přibližně 42 řádků za minutu. Připojovat zvláštní velkou tiskárnu tedy nebylo nutné pro jednoduché účtenky, měření, zápisy nebo krátké výstupy z programů. Páska se ovšem musí udržovat v dobrém stavu a pohyblivé části tiskového mechanismu potřebují po desetiletích pečlivý servis.
Na druhé straně horní části počítače je prostor pro výměnnou programovou ROM kazetu nebo kazetový modul s mechanikou pro mikrokazety. Interní mikrokazeta bývala volitelným příslušenstvím, u některých prodávaných konfigurací se později stala součástí kompletu. Umožňovala ukládat a číst programy a data přímo v přenosném přístroji. Kromě toho HX-20 podporuje běžný externí audiomagnetofon. Tyto dvě cesty bývají v dokumentaci označované jako interní CAS0 a externí CAS1. Uložené soubory tak bylo možné přenášet i bez disketové jednotky.
Mikrokazetový mechanismus je technicky fascinující, ale při dnešní opravě patří k nejcitlivějším částem stroje. Pohon je velmi malý, obsahuje několik kladek, motor, hlavu, elektroniku a gumový řemínek. Po čtyřech desetiletích bývá pryž ztvrdlá, natažená nebo rozpadlá a staré elektrolytické kondenzátory mohou ztratit kapacitu či vytékat. Následkem může být nepravidelný chod pásky, selhání načítání nebo úplná nefunkčnost mechanismu. Oprava proto vyžaduje jemnou mechanickou práci i kontrolu elektroniky. Kazetový modul je samostatná důležitá součást zachování plné funkčnosti HX-20.
Dalším rozdílem proti běžným počítačům své doby je napájení. HX-20 používá vestavěný dobíjecí niklkadmiový akumulátor a s dodanou nabíječkou mohl fungovat mimo elektrickou síť. Epson v historii výrobku uvádí až 50 hodin provozu na jedno nabití za příznivých podmínek, při intenzivním tisku a práci s mechanikou je výdrž nižší. Původní návod doporučuje úplné nabíjení po dobu osmi hodin při vypnutém počítači. Při zapnutém stroji nemusí být akumulátor po stejné době plně nabitý. Staré NiCd články navíc vyžadují pravidelnou kontrolu kvůli vytékání elektrolytu a možnému poškození elektroniky.
Rozhraní zahrnují standardní RS-232C s osmipólovým DIN konektorem a přenosovými rychlostmi od 110 do 4800 bitů za sekundu. K dispozici je také rychlá sériová periferní sběrnice, konektor čtečky čárových kódů, externího magnetofonu a systémové rozšíření. Dobové příslušenství zahrnovalo disketové jednotky, modem nebo akustický vazební člen a řadič zobrazování na televizoru či externím monitoru. Připojit HX-20 k větší obrazovce proto bylo možné, vyžadovalo to však další hardware. Samotný standardní sériový port není obyčejným výstupem VGA ani kompozitního videa. V novodobých sběratelských projektech existují také emulátory a adaptéry, které původní komunikační možnosti využívají jiným způsobem.
Velká odolnost a dlouhá výdrž činily z HX-20 nejen kuriozitu, ale užitečný pracovní nástroj. Epson uvádí prodej přibližně čtvrt milionu kusů, využití při řízení výrobních linek i v nejrůznějších terénních aplikacích. Přístroj se prosadil v době, kdy obchodní počítače ještě často vyžadovaly stálý přívod elektřiny. Jeho úspěch ukázal cestu celé generaci kapesních a notebookových počítačů, včetně pozdějších řad Epson PX-8 a PX-4. Dnes je HX-20 připomínkou toho, že skutečná mobilita nezačala výkonným procesorem ani barevnou obrazovkou. Začala promyšleným propojením malého LCD, šetrné elektroniky, klávesnice, baterie a ukládání dat v těle, které se pohodlně vešlo do aktovky.
English / Anglicky:
The Epson HX-20 is one of the computers that arrived well before their time. In 1981, personal computing was still dominated by substantial desktop machines with separate monitors, disk drives and a permanent mains connection. Epson of Japan introduced a computer approximately the footprint of A4 paper and weighing just 1.6 kilograms. In one housing it combined a full keyboard, liquid crystal display, rechargeable battery, miniature printer and the option of storing data on a microcassette. Called the HC-20 in Japan and the HX-20 in export markets, it demonstrated that a genuine personal computer could be carried easily and used without a desk or external electricity.
The idea came from engineer Yukio Yokozawa, working at Suwa Seikosha within the Seiko group. The original concept of a small, genuinely portable computer dates from July 1980. A working product was announced and demonstrated in 1981, including at the COMDEX trade show in Las Vegas. General sales began in July 1982. The distinction between concept, public announcement and retail release explains why descriptions of the HX-20 refer to 1980, 1981 or 1982. For a product catalogue, 1982 is the correct release year.
The description world's first notebook is closely associated with the HX-20, although it needs some historical context. Portable computers existed earlier, including the IBM 5100 in 1975 and Osborne 1 in 1981. Those machines were large, heavy systems that had to be carried rather like luggage. Epson's design approached the size of a present-day notebook and allowed truly independent battery-powered field operation. It did not, however, use the modern clamshell arrangement with a folding screen. The 1982 GRiD Compass 1101 is one of the important early examples of that later form. The HX-20 deserves recognition as the first highly successful notebook-sized handheld computer rather than the first computer ever described as portable.
Its dimensions of 290 by 215 by 44 millimetres were astonishing for the period. The keyboard has 68 full-travel keys, including five programmable function keys and facilities for entering numbers efficiently. A small monochrome LCD occupies the top centre of the case. Its matrix of 120 by 32 dots displays four rows of twenty characters at a time. The screen appears limited today, but the firmware can maintain a larger virtual text area and scroll its contents through the physical window. That arrangement was useful for recording notes, inspecting data, writing reports and entering BASIC programs.
The processing architecture is particularly unusual. Rather than employ a single eight-bit CPU, Epson installed two low-power Hitachi HD6301 processors compatible with the Motorola 6801 family. Both run at approximately 614 kHz. The main processor executes the user's programs and controls the keyboard, LCD and clock. The secondary processor handles the microprinter, speaker and several external functions, including the cassette interface. They communicate over an internal serial link. This distribution of work reduced the load on the main processor and made it practical to control peripherals in such a compact battery-operated system.
Standard memory consists of 16 KB of RAM and 32 KB of ROM. System firmware, monitor functions and an extended implementation of Microsoft BASIC are held in ROM. Epson's documented external expansion adds a further 16 KB of working memory, bringing the ordinary supported RAM total to 32 KB. An optional internal 8 KB application ROM and larger external ROM configurations could supply additional software. Individual surviving machines sometimes contain aftermarket internal memory boards installed by owners or specialist companies. For such systems it is important to distinguish the memory fitted inside the computer from that offered by an attached expansion unit.
The operating environment was surprisingly sophisticated. A startup menu allows the user to select BASIC, the machine-language monitor or other installed programs. The BASIC interpreter includes facilities for the printer, display, stored files, clock and external devices. Several BASIC programs can coexist in memory, and battery-backed RAM allows their contents to survive while the main power switch is turned off. That mattered greatly for people using the computer away from an office. Optional application ROM cartridges provided further ready-to-run software without loading it afresh every time.
The upper left corner contains a miniature 24-column impact dot-matrix printer. It strikes through a small inked ribbon onto ordinary paper approximately 55 mm wide. Upper- and lower-case letters, numbers and simple graphics can all be printed because the dot pattern is under program control. Epson's original documentation quotes approximately forty-two lines per minute. For short reports, receipts, recorded measurements and program results, a bulky external printer was unnecessary. The ribbon still has to be serviceable, however, and the tiny gears, carriage and drive components require careful attention when restoring a machine that has been unused for decades.
A compartment on the other side accepts a removable program ROM cartridge or a microcassette drive module. The internal microcassette recorder was originally optional equipment, although some later retail packages included it. It could read and write programs and data without requiring a separate recorder. The HX-20 also supports an ordinary external audio cassette deck. These routes are commonly referred to as internal CAS0 and external CAS1 in the machine's software environment. They offered useful options for recording data at a time when compact floppy disks were not yet universal.
The microcassette mechanism is a fascinating miniature engineering achievement, but it is among the most delicate parts to restore. It includes a motor, tape transport, head, electronic control circuitry and a small rubber drive belt. After four decades the rubber may stretch, harden or turn into residue, while ageing electrolytic capacitors can fail or leak onto the circuit board. Such faults cause irregular tape movement, unreliable loading or a completely inactive recorder. Correct restoration requires precise mechanical work as well as electrical repairs. A working microcassette mechanism adds substantially to the usefulness and historical authenticity of a complete HX-20.
Portable power was another central part of the design. The computer contains a rechargeable nickel-cadmium battery pack, allowing it to operate for long periods without a mains connection. Epson's own historical description quotes up to fifty hours of use under favourable conditions, with a shorter operating time when the printer or tape mechanism is heavily used. The original manual specifies eight hours to charge the battery with the computer switched off. Leaving the system running during charging means the pack may not reach full charge in that period. Surviving original NiCd cells also need attention because leaking electrolyte can damage both contacts and circuit boards.
Connectivity includes a conventional RS-232C serial interface with an eight-pin DIN connector and selectable transfer rates from 110 to 4,800 bits per second. There is also a high-speed peripheral serial bus, connectors for a barcode reader and external cassette, and a system expansion interface. Period accessories could include floppy disk storage, a modem or acoustic coupler, and an external display controller driving a larger television or monitor. A larger display therefore was possible but needed separate hardware. The built-in serial connector by itself is not an ordinary analogue monitor output. Modern enthusiasts have also created emulators and interfaces that extend the use of these original communications facilities.
The HX-20's compact design and long battery life made it much more than a technical curiosity. Epson records sales of approximately 250,000 units, with applications ranging from factory production lines to mobile data collection. The device succeeded when many competing business computers still required a permanent connection to mains power. It pointed the way toward Epson's later PX-8 and PX-4 portable ranges and influenced the wider evolution of notebook computers. Today the HX-20 reminds us that true mobile computing did not begin with fast CPUs or colour graphics. It began by integrating a readable display, economical electronics, keyboard, batteries, recording facilities and practical printing into a package that could fit inside an ordinary briefcase.
Technické údaje / Specifications
Výrobce / Manufacturer: Suwa Seikosha / Seiko Epson, Japonsko / Suwa Seikosha / Seiko Epson, Japan
Model: HX-20 (HC-20)
Rok / Year: 1982
Země / Country: Japonsko / Japan
Typ / Type: Osmibitový bateriový notebook a ruční přenosný počítač s tiskárnou a LCD / Battery-powered eight-bit notebook-sized handheld computer with integrated LCD and printer
CPU: 2× Hitachi HD6301 CMOS osmibitové procesory, hlavní a pomocný / Two Hitachi HD6301 CMOS eight-bit processors, main and secondary
Takt CPU / CPU clock: 2× přibližně 614 kHz / Two CPUs at approximately 614 kHz
RAM: Standardně 16 KB RAM, tovární rozšíření o 16 KB na 32 KB. Můj exemplář má dodatečnou interní paměťovou desku a H20EU, jejich kapacita se nesčítá automaticky / 16 KB standard, conventional 16 KB expansion to 32 KB. My computer has an aftermarket internal memory board and H20EU, which do not automatically add together
ROM: 32 KB základní ROM se systémem a BASICem, volitelná interní 8KB aplikační ROM, externí ROM moduly / 32 KB system and BASIC ROM, optional internal 8 KB application ROM and external ROM modules
Operační systém / Operating system: Epson HX-20 ROM Monitor a Microsoft BASIC, volitelné aplikační ROM moduly / Epson HX-20 ROM monitor and Microsoft BASIC, optional application ROM cartridges
Video / Graphics: Vestavěný monochromatický LCD 120 × 32 bodů, 20 × 4 znaky, 5 × 7 font, virtuální širší textový prostor. Externí obraz jen s volitelným řadičem / Built-in 120 × 32 monochrome LCD, 20 × 4 characters, 5 × 7 font, virtual text width. External screen requires optional controller
Zvuk / Sound: Piezoelektrický reproduktor, programovatelné tóny se čtyřoktávovým rozsahem a půltóny / Piezo speaker, programmable tones spanning four octaves with semitones
Média / Storage: Interní mikrokazetová mechanika CAS0 s opravenou elektronikou a novým řemínkem 49 × 1 × 1 mm, externí CAS1 audiomagnetofon, volitelná disková jednotka a ROM / Internal CAS0 microcassette restored with 49 × 1 × 1 mm belt, external CAS1 tape recorder, optional floppy system and ROM cartridges
Rozhraní / Interfaces: RS-232C 8pin DIN 110 až 4800 baud, rychlá sériová sběrnice až 38,4 kbit/s, čtečka čárových kódů, CAS1 magnetofon, systémová expanze, interní kazetový modul CAS0 / RS-232C 8-pin DIN 110 to 4800 baud, high-speed 38.4 kbit/s serial bus, barcode reader, CAS1 recorder, system expansion and optional CAS0 microcassette
Napájení / Power: Vestavěný dobíjecí NiCd akumulátor, nabíjení přibližně 8 hodin při vypnutém počítači, až 50 hodin dobového provozu podle Epsonu / Built-in rechargeable NiCd pack, around 8 hours charging powered off, Epson claimed up to 50 hours under favourable conditions
Rozměry / Dimensions: 290 × 215 × 44 mm, hmotnost přibližně 1,6 kg / 290 × 215 × 44 mm, approximately 1.6 kg
Původní cena / Original price: 795 USD na americkém trhu kolem roku 1982 / US$795 on the American market around 1982
Náš exemplář / Our machine
Můj Epson HX-20 je uložený v původním přepravním kufříku Epson. Po vytažení z kufru vypadá jako jeden z nejkrásnějších malých počítačů raných osmdesátých let. Sběratelské kouzlo ale podtrhuje hlavně jeho příběh. Když jsem jej získal, počítač nefungoval, vestavěná mikrokazetová mechanika byla mrtvá a netiskla ani mikrotiskárna. Kompletní zprovoznění proto znamenalo postupně projít prakticky všechny hlavní části stroje. Na fotografiích je vidět rozebraná elektronika, vyjmuté součástky i kazetový modul během servisní práce.
Největší problém byly elektrolytické kondenzátory. Po otevření přístroje jsem našel rozsáhlé vytékání elektrolytu a poškozené spoje. Okolí součástek zezelenalo korozí, stará pájka se místy chovala jako tvrdý šedý kámen a některé části desky byly zasaženy agresivním usazeným znečištěním. Vadné elektrolyty jsem vyměnil a postižené oblasti musel vyčistit a znovu bezpečně propájet. Původní kondenzátory z tohoto konkrétního kusu byly ve velmi špatném stavu. Nešlo o jednu rychlou výměnu, ale o rozsáhlou elektrickou renovaci.
Mimořádně obtížná byla mikrokazetová mechanika. Prostor uvnitř modulu je tak stísněný, že každé odpojení drátu nebo pájení součástky vyžaduje trpělivost. Opravil jsem jeho elektroniku, vyměnil vadné kondenzátory a pustil se i do pohonu pásky. Použil jsem nový čtvercový řemínek přibližně 49 × 1 × 1 mm. Nasazení tak malého dílu mezi hlavu, kladky a pohonné prvky bylo jedním z nejjemnějších servisních úkonů celé opravy. Nakonec se však mechanika rozběhla a počítač znovu dokáže číst i ukládat data na mikrokazetu.
Stejně důkladnou práci potřebovala vestavěná tiskárna. Netiskla a stará barvicí páska zanechávala černé mazlavé zbytky. Rozebral jsem pohybový mechanismus, vše vyčistil, odstranil staré nánosy a vhodná pohyblivá místa opatrně namazal. Pak jsem tiskárnu opět sestavil s použitelnou páskou a papírem. Malý jehličkový stroj začal normálně tisknout. Zásadní pro mne je, že dnes nejde o vystavenou nefunkční dekoraci. Můj HX-20 skutečně spouští programy, ukládá na pásku a tiskne.
Původní akumulátor byl také vadný, a proto jsem pořídil náhradní bateriový pack přes eBay od německého prodejce. Při nabíjení se řídím dobovým postupem Epsonu, přibližně osm hodin při vypnutém stroji. Při zapnutém počítači se nabíjení prodlužuje a může trvat podstatně déle. Výdrž v řádu týdnů nepovažuji za své změřené číslo, důležité je, že počítač po opravě opět pracuje nezávisle na síti.
Na fotografiích je vedle počítače také externí expanzní jednotka Epson H20EU. Tento konkrétní HX-20 má navíc vlastní vnitřní rozšiřující desku RAM, kterou jsem při rozebrání zdokumentoval. Externí H20EU mi v této konfiguraci další použitelnou operační paměť nepřidává, takže zůstává připojená především jako zajímavé originální příslušenství. Při zkoušení BASICu jsem na počítači pozoroval údaj o paměti kolem 38 KB, zatímco běžné tovární specifikace uvádějí 16 KB RAM a standardní rozšíření na 32 KB. Přesná paměťová organizace tohoto upraveného kusu proto může být odlišná od standardního provedení.
Na společné fotografii jsem HX-20 zařadil mezi řadu dalších starých přenosných počítačů, abych ukázal, jak rychle se tento segment vyvíjel. Proti pozdějším laptopům je Epson maličký, ale má všechno důležité pro samostatnou práci. Tohle je přesně ten druh restaurování, který mě na retro počítačích baví. Nejdřív hromada mrtvé elektroniky a rozpadlá guma, nakonec živý stroj s fungující páskou, tiskárnou, displejem a akumulátorem.
Nahoře na této stránce najdete odkaz na moje amatérské video na YouTube, které jsem natočil mobilním telefonem jako ukázku funkčnosti tohoto počítače.
My Epson HX-20 is preserved in its original Epson carrying case. Once removed from the case it looks like one of the most attractive small computers of the early 1980s. What makes this particular machine special, however, is its restoration. When I obtained it, the computer was not working, its integrated microcassette mechanism was completely dead and the microprinter would not print. Bringing it back to life required extensive work across nearly every important assembly. The photographs document the opened electronics, removed components and the microcassette mechanism during repair.
The most serious problem involved the electrolytic capacitors. On opening the computer I discovered extensive leakage and damaged electrical connections. Corrosion had turned parts of the surrounding board green, some solder had become difficult to work with and residues had spread across the affected areas. I replaced the failed electrolytics, cleaned the damaged sections and repaired the affected solder connections. The capacitors in this particular computer were in extremely poor condition. This was not a simple replacement of one component but a substantial electrical restoration.
The microcassette mechanism was particularly difficult. There is very little working space inside the module and the numerous tiny wires make every soldering operation delicate. I repaired the electronic control circuitry, replaced faulty capacitors and then worked on the tape transport itself. The replacement was a small square-section belt measuring approximately 49 by 1 by 1 millimetres. Fitting it around the miniature mechanical components was one of the most painstaking stages of the entire project. Eventually the drive began to operate again and the computer regained its ability to load and save programs on microcassette.
The built-in printer required similarly thorough attention. It did not print, and the old inked ribbon had deteriorated into black sticky residue. I dismantled the mechanism, removed old deposits, cleaned its moving parts and carefully lubricated appropriate points before reassembly. With usable ribbon and paper fitted, the little impact dot-matrix printer began producing output again. What matters to me is that the HX-20 is not simply a beautiful but inactive museum object. It now runs programs, stores data on tape and produces printed results.
The original rechargeable battery had failed too, so I purchased a replacement battery pack through eBay from a seller in Germany. For charging I follow Epson's original recommendation of approximately eight hours with the computer switched off. Charging while the machine is being used takes considerably longer and does not necessarily reach full capacity in that period. I have not verified claims of weeks of continuous operation on my own battery. The important result is that the restored computer can again operate away from the mains supply.
Beside the computer in the photographs is an external Epson H20EU expansion unit. This particular HX-20 already contains a separate internal RAM expansion board, which I documented while disassembling the computer. Attaching the H20EU does not increase the usable working memory further in my configuration, so it serves mainly as an interesting original accessory. During BASIC testing I observed a memory figure of approximately 38 KB on this machine, while Epson's ordinary factory specifications describe 16 KB standard RAM and conventional expansion to 32 KB. The exact organisation of memory in this modified example may therefore differ from a standard machine.
I also photographed the HX-20 surrounded by numerous other early portable computers to illustrate just how quickly mobile computing changed. Next to later laptops the Epson is tiny, yet it includes everything required for independent work. This is exactly the kind of restoration I enjoy. It began with dead electronics, leaking capacitors and a broken tape transport, and ended with a living computer whose keyboard, display, tape mechanism, printer and rechargeable battery can all be enjoyed again.
At the top of this page, you can find a link to my amateur YouTube video, filmed on a mobile phone to demonstrate the computer in operation.
Zdroje / Sources
https://corporate.epson/en/about/history/milestone-products/1982-7-hx20.html
https://corporate.epson/ja/about/history/milestone-products/1982-7-hc20.html
https://museum.ipsj.or.jp/en/computer/personal/0081.html
https://files.support.epson.com/pdf/hx20__/hx20__u1.pdf
https://www.vintagecomputer.net/fjkraan/comp/hx20/doc/
https://www.vintagecomputer.net/fjkraan/comp/hx20/doc/h20eu.pdf
https://www.mh-aerotools.de/hp/hx-20/Epson%20HX-20%20-%20Tips%20and%20Tricks.pdf
https://iser.wisski.data.fau.de/wisski/navigate/3480/view
Fotodokumentace / Photo documentation

















