
Hitachi MB-H2

Země / Country:
Japonsko / Japan
Rok / Year:
1984
Česky / Czech:
Hitachi MB-H2 patří k počítačům, na nichž je krásně vidět, jak odlišně mohli japonští výrobci pojmout společný standard MSX. Zatímco první Hitachi MB-H1 z roku 1983 vsadilo na mimořádně kompaktní skříň a odnímatelný napájecí zdroj, nástupce se vydal opačným směrem. Přidal výbavu, narostl, ztěžkl a rozhodně nepůsobil jako obyčejná klávesnice připojená k televizoru. Model MB-H2 se v Japonsku začal prodávat 21. listopadu 1984 za 79 800 jenů. Dobové reklamy zdůrazňovaly zábavu, hudbu a snadné používání, nikoli jen možnost psát programy v BASICu. Hitachi už tehdy mělo za sebou dlouhou historii vlastní řady Basic Master, ale právě MSX umožňovalo nabídnout software kompatibilní s počítači dalších výrobců.
Nejnápadnější novinkou byl velký kazetový magnetofon zabudovaný přímo vlevo nad klávesnicí. Nešlo jen o jednoduchou mechaniku, ke které se připojil zvukový kabel. Hitachi použilo logicky řízené ovládání pásku a vlastní rozšíření BASICu. Počítač mohl magnetofonu přikázat spuštění, zastavení, převíjení, pauzu i další operace. Ovládací tlačítka působí skoro jako dotyková, ale pod pružnou membránou se skrývají skutečné spínače. Mechaniku bylo možné používat k ukládání programů, ale také k přehrávání hudby. Právě tato kombinace zaujala i japonské Národní muzeum přírodních věd, které model popisuje jako MSX se stereofonním kazetovým magnetofonem vhodným pro automatizované přehrávání a jiné domácí využití.
Proti MB-H1 se operační paměť zdvojnásobila na 64 KB. Obrazová paměť zůstala na 16 KB a grafika odpovídala první generaci MSX, tedy rozlišení až 256 × 192 bodů, paletě šestnácti barev a hardwarovým spritům. Zdrojem zvuku byl čip General Instrument AY-3-8910 se třemi tónovými kanály a šumovým generátorem. Základ tvořil osmibitový procesor rodiny Z80A na přibližně 3,58 MHz. Dokumentace různých dochovaných kusů uvádí procesory Sharp LH0080A i NEC D780C-1 a také různá označení kompatibilních grafických obvodů Texas Instruments. Proto je přesné výrobní značení nejlépe určovat podle osazení konkrétní základní desky, nikoli automaticky přenášet údaje z jednoho exempláře na všechny ostatní.
MB-H2 zdědil dva sloty na programové cartridge i přepínání rychlosti procesoru. Zpomalování bylo zvlášť praktické u her, které jinak běžely pro méně zkušeného hráče příliš svižně. Příjemnou změnou byl vestavěný zdroj, takže odpadla odnímatelná těžká „cihla“ předchozího modelu. Přibyl také barevný RGB obrazový výstup, analogové audio, sluchátkový konektor s nastavením hlasitosti a samostatné ovládání úrovně nahrávání. Zachovány zůstaly televizní RF výstup, kompozitní video, tiskárnové rozhraní a porty pro dva herní ovladače. Výsuvné madlo pro přenášení sice zůstalo také, ale při hmotnosti přibližně 3,8 kg a rozměrech kolem 370 × 320 × 88 mm šlo spíš o pohodlné přenesení mezi místnostmi než o skutečně mobilní počítač.
Ani po zapnutí nebyl uživatel odkázán pouze na prázdnou obrazovku BASICu. Vlastní úvodní nabídka Hitachi umožňovala otevřít MSX BASIC, kreslicí Sketch, hudební Sound Play, Cassette Operation Guide a monitor strojového kódu. Specializovaný kazetový program spolupracoval s přídavnými příkazy pro ovládání magnetofonu. Výrobce tak nabízel hotové prostředí pro kreslení, hraní s tóny i základní práci s páskou. Nešlo přitom o druhou generaci MSX2, ta měla přijít až v roce 1985. MB-H2 zůstal počítačem standardu MSX1, byť nadstandardně vybaveným.
Pod úhlednou skříní ovšem čeká překvapení. Základní desky, magnetofonová jednotka, napájení a ovládací prvky jsou mezi sebou propojeny mimořádně hustou spletí barevných vodičů. Z pohledu servisního technika žádná romantika. Z pohledu dnešního sběratele nádherný kontrast mezi uhlazeným zevnějškem a komplikovaným vnitřkem. MB-H2 byl určen především japonským zákazníkům a běžnou evropskou verzi neměl. Dnes představuje zajímavou odbočku v dějinách MSX, kdy se výrobci ještě předháněli v tom, jak originálně společný počítačový standard zabalit a doplnit vlastními funkcemi.
English / Anglicky:
The Hitachi MB-H2 is a wonderful example of how differently Japanese manufacturers could interpret the shared MSX computer standard. Its predecessor, the 1983 MB-H1, favoured an exceptionally compact enclosure and a detachable power unit. The new model moved in almost the opposite direction. It gained features, weight and bulk, becoming much more than an ordinary keyboard-shaped home computer. The MB-H2 went on sale in Japan on 21 November 1984 for ¥79,800. Period advertising highlighted entertainment, music and ease of use rather than programming in BASIC alone. Hitachi already had years of experience with its own Basic Master computer family, but MSX offered access to a common software platform shared with competing manufacturers.
The most striking addition was a substantial cassette recorder built into the left side of the enclosure, above the keyboard. This was not simply a conventional tape transport attached to an audio lead. Hitachi developed logic-controlled tape operation and accompanying BASIC extensions. Software could instruct the recorder to play, stop, rewind, pause and perform other transport functions. Its control panel almost resembles a touch-sensitive surface, but there are physical switches beneath the flexible membrane. The deck could store computer programs as well as play music. Japan's National Museum of Nature and Science specifically describes the MB-H2 as an MSX equipped with a stereo cassette recorder suitable for automated music playback and other household uses.
Main RAM doubled to 64 KB compared with the MB-H1. Video RAM remained at 16 KB, while the display followed the first-generation MSX design, with graphics of up to 256 × 192 pixels, a sixteen-colour palette and hardware sprites. A General Instrument AY-3-8910 sound generator provided three tone channels and noise. The central processor belonged to the eight-bit Z80A family and normally operated at around 3.58 MHz. Surviving hardware references describe both Sharp LH0080A and NEC D780C-1 processors, as well as different compatible Texas Instruments video-chip markings. The exact manufacturer and suffix are therefore best established by inspecting the components fitted to an individual machine rather than assuming that every surviving MB-H2 has identical chips.
The MB-H2 retained two software cartridge slots and Hitachi's processor speed control. Slowing the system could make fast action games considerably easier to handle. The former model's bulky detachable power brick was replaced by an internal mains supply. Other enhancements included RGB colour video, analogue audio, a headphone connector with adjustable listening volume and a separate recording-level control. RF television output, composite video, a printer interface and two game controller ports were also available. Even the pull-out carrying handle survived, although a computer weighing approximately 3.8 kg and measuring around 370 × 320 × 88 mm was better suited to being carried between rooms than taken on a long journey.
Switching the computer on did not simply leave the owner at an empty BASIC prompt. Hitachi's built-in menu offered MSX BASIC, the Sketch drawing package, the Sound Play music application, a Cassette Operation Guide and a machine-code monitor. The dedicated cassette utilities complemented additional commands controlling the transport mechanism. This gave beginners an accessible way to try graphics, music and recording before purchasing additional software. Despite its generous equipment, the MB-H2 was still an MSX1 system. The much more advanced MSX2 specification did not arrive until 1985.
A look inside reveals a rather different story from the elegant exterior. The circuit boards, tape transport, power supply and control electronics are interconnected by an extraordinary tangle of coloured wiring. It is not an inviting prospect for a service engineer, but for a modern collector the contrast between restrained industrial design and complicated internal construction is captivating. The MB-H2 was principally a Japanese-market computer, with no regular European retail edition. Today it recalls a particularly creative phase of MSX history, when competing makers tried to distinguish their otherwise compatible machines with elaborate and sometimes delightfully eccentric additional features.
Technické údaje / Specifications
Výrobce / Manufacturer: Hitachi, Ltd., Japonsko / Hitachi, Ltd., Japan
Model: MB-H2
Rok / Year: 1984
Země / Country: Japonsko / Japan
Typ / Type: Osmibitový domácí počítač MSX1 s vestavěným kazetovým magnetofonem / Eight-bit MSX1 home computer with built-in cassette recorder
CPU: Osmibitový Z80A kompatibilní procesor, doložen Sharp LH0080A i NEC D780C-1 podle osazení / Eight-bit Z80A compatible CPU, Sharp LH0080A and NEC D780C-1 both documented in hardware references
Takt CPU / CPU clock: Přibližně 3,58 MHz, tři polohy ovládání rychlosti Normal, Slow 1 a Slow 2 / Approximately 3.58 MHz, selectable Normal, Slow 1 and Slow 2 speed settings
RAM: 64 KB hlavní RAM a 16 KB videopaměti VRAM / 64 KB main RAM and 16 KB video RAM
ROM: MSX BIOS a MSX BASIC v ROM, doplňkový firmware Hitachi s programy Sketch, Sound Play, Cassette Operation Guide a monitorem / ROM-based MSX BIOS and MSX BASIC, additional Hitachi firmware with Sketch, Sound Play, Cassette Operation Guide and machine-code monitor
Operační systém / Operating system: MSX BIOS, MSX BASIC 1.0 a rozšíření Hitachi pro ovládání kazetového magnetofonu / MSX BIOS, MSX BASIC 1.0 and Hitachi extensions for cassette transport control
Video / Graphics: Texas Instruments TMS99x8 kompatibilní VDP, doloženy TMS9128NL a TMS9928ANL, 256 × 192 bodů, paleta 16 barev a 32 hardwarových spritů / Texas Instruments TMS99x8 compatible VDP, TMS9128NL and TMS9928ANL documented, 256 × 192 pixels, 16-colour palette and 32 hardware sprites
Zvuk / Sound: General Instrument AY-3-8910, tři tónové kanály a šum, sluchátkový výstup s regulací hlasitosti / General Instrument AY-3-8910, three tone channels and noise, adjustable headphone output
Média / Storage: Vestavěný programově ovládaný kazetový magnetofon, dva sloty MSX cartridge, volitelná disketová rozšíření / Integrated software-controlled cassette recorder, two MSX cartridge slots, optional floppy expansions
Rozhraní / Interfaces: RGB, kompozitní video, RF televizní výstup, analogový zvuk, sluchátka, vstup pro nahrávání, tiskárna Centronics, dva joystickové porty a dva sloty cartridge / RGB, composite video, RF television, analogue audio, headphones, recording input, Centronics printer, two joystick ports and two cartridge slots
Napájení / Power: Vestavěný síťový zdroj pro japonských 100 V AC, 50/60 Hz, příkon přibližně 25 W / Integrated power supply for Japanese 100 V AC, 50/60 Hz, approximately 25 W
Rozměry / Dimensions: 370 × 320 × 88 mm, hmotnost přibližně 3,8 kg / 370 × 320 × 88 mm, weight approximately 3.8 kg
Původní cena / Original price: Japonsko, uvedení 21. listopadu 1984, 79 800 jenů / Japan, launched 21 November 1984 at 79,800 yen
Náš exemplář / Our machine
Můj Hitachi MB-H2 jsem získal nefunkční, silně zažloutlý a špinavý. Rozebral jsem jej, vyčistil, vyměnil vadné paměti RAM a řemínky vestavěného magnetofonu. Po opravě počítač opět funguje.
Nejviditelnější změnou prošla skříň. Rozebrané plasty jsem nechal přibližně dva týdny venku na pařezu, kde na ně přes den svítilo Slunce. Žádný peroxid ani jinou bělicí chemii jsem nepoužil. Přes noc zůstávaly díly venku také, protože se mi nechtělo je pořád přenášet. 😁 Zažloutnutí výrazně ustoupilo.
Uvnitř je MB-H2 pořádné klubko kabelů mezi deskami, klávesnicí a magnetofonem. Jeho dotykově vyhlížející ovladače kazety přitom ukrývají mechanická tlačítka. Fotografie dokumentují rozebrání, opravy, sluneční zesvětlení plastů i hotový funkční počítač. 🙂
S pořízením tohoto japonského počítače mi výrazně pomohl Shinya Terasaki, můj přítel z Tokia. Zprostředkoval jeho nákup v Japonsku a postaral se o zaslání do České republiky.
My Hitachi MB-H2 arrived dirty, badly yellowed and not working. I dismantled and cleaned it, replaced faulty RAM chips and fitted new belts to the integrated cassette deck. The computer is now operational.
The enclosure underwent the biggest visible change. I placed the dismantled plastic parts outdoors on a tree stump for about two weeks, allowing sunlight to reduce the yellowing without peroxide or other bleaching chemicals. They stayed outside overnight too, largely because I did not want to carry everything back and forth. 😁 The result was a substantial improvement.
Inside the MB-H2 is a real tangle of wires running between its boards, keyboard and cassette mechanism. The tape controls look touch-sensitive but actually hide mechanical switches. The photographs document the disassembly, repairs, sun-lightening process and completed working machine. 🙂
My friend Shinya Terasaki from Tokyo helped me acquire this Japanese computer. He arranged its purchase in Japan and took care of shipping it to the Czech Republic.
Zdroje / Sources
https://sts.kahaku.go.jp/sts/detail.php?no=102090041194
https://akiba-pc.watch.impress.co.jp/docs/column/retrohard/1199093.html
https://www.msx.org/wiki/Hitachi_MB-H2
https://www.retropctraditioner.net/devicelist.html
https://www.msx.org/wiki/Hitachi_MB-H1
Fotodokumentace / Photo documentation
















