
Olivetti M24 XP1050

Země / Country:
Itálie / Italy
Rok / Year:
1984
Česky / Czech:
Italové vždycky uměli nabídnout něco víc než jen hromadu součástek v plechové skříni. Firma Olivetti je toho důkazem nejen u psacích strojů, ale i u osobních počítačů. Model M24 vypadal v polovině osmdesátých let jako pracovní nástroj, který někdo opravdu navrhoval, nikoli jen sestavil z toho, co právě leželo ve skladu. Pod strohým, ale elegantním krytem přitom sídlil počítač kompatibilní s IBM PC, který v mnoha ohledech překonával svůj americký vzor. Nebyl určen jen pro nadšence do techniky. Uplatnil se především v kancelářích, obchodních podnicích a u profesionálů, kteří potřebovali DOS, rychlé zpracování textu a tabulek i spolehlivý disketový systém.
Projekt vznikal u Olivetti pod interním označením XP1050 už v roce 1983. Právě tento rok se často objevuje u prvních popisů M24, zatímco veřejné představení v Hannoveru proběhlo v březnu 1984 a od tohoto období se datuje široký prodej. Elektronika a BIOS se vyvíjely v americkém vývojovém středisku Olivetti Advanced Technology Center, zatímco průmyslový design vznikal v Itálii a sériovou výrobu zajišťovala továrna Scarmagno poblíž Ivrey. Na vzhledu počítačů Olivetti se projevovala dlouhá designérská tradice značky, spojovaná mimo jiné s Ettorem Sottsassem a Georgem Sowdenem. U modelu M24 se podařilo zachovat profesionální důstojnost velkého PC, ale bez neforemnosti řady tehdejších anonymních kompatibilních klonů.
Výkon M24 byl na svou dobu velmi zajímavý. Místo procesoru Intel 8088 na frekvenci 4,77 MHz, který používalo původní IBM PC a později XT, zvolila Olivetti plnohodnotný šestnáctibitový Intel 8086, často ve variantě 8086-2, pracující na 8 MHz. Některé kusy nesly procesory licenční výroby Siemens. Rozdíl nebyl jen v počtu megahertzů. Intel 8086 má oproti 8088 širší, šestnáctibitovou externí datovou sběrnici, což dokáže urychlit přenosy instrukcí i dat. V dobových srovnáních tak M24 často působil znatelně svižněji než standardní IBM PC/XT. Procesor běžel v zapojení umožňujícím osazení matematického koprocesoru 8087, který mohl pomoci při náročnějších výpočtech. Samotná existence patice však neznamená, že byl koprocesor ve všech sestavách skutečně namontován.
Paměť základních konfigurací měla zpravidla 128 nebo 256 KB RAM, později bylo možné systém rozšířit na běžných 640 KB konvenční paměti DOSu. Systémový BIOS byl uložen v ROM. Důležitá byla rozsáhlá softwarová kompatibilita, díky níž bylo možné provozovat MS-DOS 2.1 či 2.11 a řadu programů vytvořených pro IBM PC. Nabízeny byly rovněž různé alternativní systémy včetně Concurrent CP/M-86, UCSD p-Systemu a dalších řešení. Některé možnosti, například prostředí PCOS, využívaly zvláštní doplňkovou procesorovou desku Z8000 převzatou z tradice staršího Olivetti M20. Není tedy přesné tvrdit, že každý běžný M24 spouštěl všechny uváděné operační systémy bez dalšího rozšíření.
Velkou předností byla grafika. Standardní interní obrazový adaptér připomínal CGA, ale nebyl jeho úplně obyčejnou kopií. Používal časovací řadič rodiny Motorola 6845 a kromě režimů 320 × 200 ve čtyřech barvách či 640 × 200 ve dvou umožňoval také proprietární vysoké rozlišení 640 × 400 bodů ve dvou barvách. Textové režimy využívaly jemnější znaky o výšce šestnácti obrazových řádků. Teprve volitelná rozšiřující grafická deska Display Enhancement Board, označovaná také EGC, přidávala více bitových rovin a umožnila zobrazit 640 × 400 v šestnácti barvách. Často opisovaný režim 512 × 256 patří ke specializovanému využití alternativní procesorové desky Z8000, nikoliv k obyčejné standardní grafice základního M24. Obrazový konektor Olivetti navíc používal vlastní provedení DB-25. Z těchto důvodů nebylo možné bez rozmyslu připojit jakýkoli běžný monitor nebo náhradní grafickou kartu.
Právě obrazové možnosti byly důležité pro tabulkové procesory, kreslicí programy a práci s dokumenty. Olivetti nabízela ke stroji originální monochromatické monitory se zeleným či jantarovým luminoforem i barevné sestavy. Grafiku Hercules je nutné odlišovat od označení konkrétního monitoru. Její typický režim 720 × 348 není totožný s původním olivettiovským vysokým rozlišením 640 × 400. V průběhu let sice vznikaly konfigurace a adaptéry, které umožňovaly různá propojení, ale samotný nápis Hercules u monitoru ještě nedokazuje, jakou kartu a kabel používá konkrétní M24. Konstrukční originalita měla tedy svoji cenu v podobě některých odlišností od standardních IBM komponent.
Počítač používal jednu nebo dvě pětačtvrtpalcové disketové mechaniky, zpravidla s kapacitou 360 KB na disk. Podle objednané konfigurace mohl dostat také pevný disk o velikosti několika až dvaceti megabajtů. Rozšíření nabízela řada interních slotů, systém podporoval sériový port RS-232, paralelní připojení tiskárny a vlastní konektor klávesnice. Ten nebyl prostou kopií běžného konektoru IBM PC. U některých klávesnic Olivetti bylo dokonce možné připojit myš přímo ke klávesnici. Konstrukčně zajímavý byl i fakt, že původní obrazová deska tvořila součást propojení systémové sběrnice a rozšiřujících pozic. Vyjmout ji a prostě zasunout libovolnou jinou kartu tak nemusel být dobrý nápad.
Úspěch přišel rychle. Olivetti dokázala z M24 udělat výraznou evropskou značku a v roce 1985 patřila podle dobového tisku mezi největší dodavatele profesionálních mikropočítačů v Evropě. Američané jej poznali především pod názvem AT&T PC 6300, uvedeným na trh v červnu 1984. Další licenčně přeznačené verze se prodávaly jako Xerox 6060 a ve Francii jako Logabax Persona 1600. Vztah s AT&T nebyl jen obchodní náhodou, protože americká telekomunikační společnost v této době vlastnila významný podíl v Olivetti. Úspěch výchozího modelu pak vedl k rychlejší variantě M24SP, představené v roce 1985. Ta s procesorem 8086 na 10 MHz, zrychleným přístupem k paměti a upraveným řadičem DMA vymačkávala z architektury ještě vyšší výkon. Šlo ale o samostatnou variantu, nikoliv o standardní rychlost původního osmimegahertzového M24.
English / Anglicky:
The Italians have a long tradition of creating machines that are more than collections of components in a metal box. Olivetti is an excellent example, from its elegant typewriters to its distinctive professional personal computers. The M24 is a particularly important member of that family. In the middle of the 1980s it looked like a thoughtfully designed office instrument rather than a generic IBM compatible assembled from anonymous parts. Behind the smart exterior was a machine capable of running widely used PC software while offering better performance and more ambitious display hardware than many ordinary contemporary clones. It was intended for offices, businesses and professionals who needed practical computing, not merely for enthusiasts who enjoyed assembling hardware.
The project began under Olivetti's internal development name XP1050 in 1983. That date appears in many model histories, although the M24 was publicly presented at the Hannover trade fair in March 1984 and became commercially prominent from that period onwards. The electronics and BIOS were developed at Olivetti's American Advanced Technology Center, while the industrial design was created in Italy and mass production took place at Scarmagno near Ivrea. Its appearance also reflected the company's celebrated industrial design culture, associated with influential figures such as Ettore Sottsass and George Sowden. The case was purposeful and restrained, but noticeably more coherent than many boxy early IBM compatible PCs. The M24 looked like a finished professional product, with the keyboard, system unit and monitors conceived as parts of a larger working environment.
Performance was one of its strongest selling points. Instead of the 4.77 MHz Intel 8088 used in the original IBM PC and PC/XT, Olivetti chose a full Intel 8086-class sixteen-bit processor running at 8 MHz, commonly the 8086-2 variant. Some production machines used compatible processors manufactured by Siemens. The difference went beyond the raw clock frequency: the 8086 had a sixteen-bit external data bus, while the 8088 used only eight external data lines. That could substantially improve memory transfers and instruction throughput, making the M24 feel markedly quicker than an ordinary IBM PC/XT in many contemporary tests. The processor configuration also allowed an Intel 8087 numerical coprocessor to be fitted for demanding floating-point workloads. An available coprocessor socket, however, did not mean the additional chip was installed in every standard machine.
Early systems generally included 128 or 256 KB of RAM, with expansion up to the familiar 640 KB DOS conventional-memory limit. The firmware and IBM compatible BIOS were stored in ROM. Compatibility with established software was central to the product, and MS-DOS 2.1 or 2.11 was part of its original software environment. Contemporary documentation also discusses Concurrent CP/M-86, the UCSD p-System and other alternative operating systems. Some less common configurations, particularly those using PCOS, required an optional Z8000 alternate processor board linked to Olivetti's earlier M20 line. It would therefore be misleading to imply that every ordinary 8086 M24 could boot every operating system on such a list without additional hardware or a suitably configured disk.
Video hardware provided a distinctive technological advantage. The built-in display system was related to IBM CGA, using a controller from the Motorola 6845 family, yet it had additional capabilities. Normal CGA-style modes included 320 × 200 pixels with four colours and 640 × 200 with two colours. Olivetti also provided a proprietary high-resolution 640 × 400 monochrome graphics mode and taller sixteen-pixel text characters. Full 640 × 400 graphics with sixteen simultaneous colours was a different matter: this required the optional Display Enhancement Board, sometimes referred to as EGC, which added more video planes. A frequently quoted 512 × 256 graphics mode was tied to an optional Z8000 processor configuration rather than ordinary stock M24 video hardware. These distinctions matter when identifying an actual preserved machine, because the expanded graphics specifications seen on the internet do not describe every computer that left the factory.
The display connections were proprietary in other ways too. The original Olivetti monitor interface used a DB-25 connector rather than the ordinary nine-pin CGA connector, and the monitor needed to support the correct signal timings. Olivetti supplied matching monochrome monitors with green or amber phosphor as well as colour versions. The term Hercules, often applied loosely to old monochrome PC displays, needs care here: actual Hercules graphics traditionally use a 720 × 348 pixel mode, not the M24's own 640 × 400 mode. A monochrome monitor's presence alone cannot prove the installed graphics adapter or full compatibility with every Hercules application. The system's higher resolution was nevertheless attractive for spreadsheets, graphs, technical documents and other serious applications.
Storage and expansion followed the needs of an office computer. Typical configurations used one or two 5.25" double-density 360 KB floppy drives, while hard disks of approximately 5, 10 or 20 MB could be ordered or added later. The computer had serial and parallel interfaces for communications and printers, multiple internal expansion positions, and a proprietary keyboard connector. Some official keyboards could even accept a mouse plugged directly into the keyboard itself. The expansion system contained another unusual design decision: the original graphics card also provided an essential part of the bus connection between the motherboard and the expansion backplane. Removing the graphics card altogether could therefore interfere with the system even when another video adapter was intended.
The commercial results were impressive. Period trade reporting described Olivetti as one of Europe's most important professional microcomputer suppliers by 1985, and the M24 played a central role in that achievement. In the United States the same basic design appeared as the AT&T PC 6300, introduced in June 1984, and the Xerox 6060 family. French customers encountered it as the Logabax Persona 1600. These were not unrelated clones copying Olivetti's styling, they were part of an international rebadging and distribution network. The AT&T connection was particularly close because the telecommunications company held a substantial stake in Olivetti at the time. Success also encouraged development of the faster M24SP, introduced in 1985. Its 10 MHz 8086 processor, improved DMA operations and faster memory handling delivered another meaningful performance increase, but this was a separate model rather than the operating speed of a standard M24.
Technické údaje / Specifications
Výrobce / Manufacturer: Ing. C. Olivetti & C., Itálie, průmyslová výroba Scarmagno poblíž Ivrey / Ing. C. Olivetti & C., Italy, production at Scarmagno near Ivrea
Model: M24 XP1050
Rok / Year: 1984
Země / Country: Itálie / Italy
Typ / Type: Profesionální 16bitový IBM PC kompatibilní stolní počítač s vylepšeným CGA / Professional sixteen-bit IBM PC compatible desktop with enhanced CGA
CPU: Intel 8086-2 nebo licenční Siemens 8086, můj exemplář Siemens, volitelný matematický koprocesor Intel 8087 / Intel 8086-2 or licensed Siemens 8086, Siemens in my machine, optional Intel 8087 numerical coprocessor
Takt CPU / CPU clock: 8 MHz, odlišná rychlejší varianta M24SP 10 MHz / 8 MHz, separate faster M24SP version 10 MHz
RAM: Můj exemplář 640 KB, původní základní konfigurace 128 nebo 256 KB, rozšiřitelné na 640 KB / My machine 640 KB, original base configurations 128 or 256 KB expandable to 640 KB
ROM: Systémová ROM s BIOSem Olivetti, u původních verzí přibližně 16 KB / Olivetti BIOS system ROM, approximately 16 KB on early configurations
Operační systém / Operating system: MS-DOS 2.1/2.11, alternativně Concurrent CP/M-86 a UCSD p-System, PCOS s volitelnou procesorovou deskou Z8000, další systémy podle hardwaru / MS-DOS 2.1/2.11, alternatives included Concurrent CP/M-86 and UCSD p-System, PCOS with optional Z8000 processor board, other systems dependent on hardware
Video / Graphics: Vylepšená CGA s řadičem Motorola 6845, 320 × 200 ve 4 barvách, 640 × 200 ve 2 barvách, vlastní 640 × 400 ve 2 barvách, 640 × 400 v 16 barvách pouze s volitelnou Display Enhancement Board, 512 × 256 pouze s volitelným Z8000 / Enhanced CGA with Motorola 6845 controller, 320 × 200 in 4 colours, 640 × 200 in 2, proprietary 640 × 400 in 2, 640 × 400 in 16 only with optional Display Enhancement Board, 512 × 256 only with optional Z8000
Zvuk / Sound: Vestavěný bzučák či PC speaker / Built-in beeper or PC speaker
Média / Storage: Můj exemplář: 5.25" disketa 360 KB a XT-IDE místo nefunkční Plus HardCard 20 MB, původně volitelné mechanické pevné disky / My machine: 5.25" 360 KB floppy and XT-IDE replacing non-working Plus HardCard 20 MB, original optional mechanical hard disks
Rozhraní / Interfaces: Sériové RS-232, paralelní tiskárna, vlastní konektor klávesnice a obrazový DB-25, interní rozšiřovací sběrnice s několika pozicemi, u některých klávesnic konektor myši / RS-232 serial, parallel printer, proprietary keyboard and DB-25 video ports, multiple internal expansion positions, mouse port on some keyboards
Napájení / Power: Můj exemplář: moderní ATX zdroj místo nebezpečně poškozeného původního zdroje, vyteklá záložní Varta odstraněna a nahrazena / My machine: modern ATX supply replacing unsafe original power supply, leaking Varta backup battery removed and replaced
Původní cena / Original price: Cena kancelářského PC závisela na sestavě / Configuration dependent business PC pricing
Náš exemplář / Our machine
Můj Olivetti M24 XP1050 má procesor řady Siemens 8086 pracující na 8 MHz, 640 KB operační paměti a pětačtvrtpalcovou disketovou mechaniku s kapacitou 360 KB. K počítači mám také původní monochromatický monitor dodávaný k této řadě. Počítač jsem získal s pevným diskem Plus HardCard 20 o kapacitě 20 MB, tedy neobvyklým řešením, které spojuje pevný disk a řadič na jediné rozšiřující kartě. Původní HardCard se mi bohužel nepodařilo zprovoznit, takže jsem pro praktické používání osadil rozhraní XT-IDE. Původní síťový zdroj byl v tak špatném stavu, že hrozilo poškození základní desky, a proto jsem jej nahradil moderním zdrojem ATX. Také záložní baterie Varta už byla vyteklá. Vadnou baterii jsem odstranil a nahradil moderním typem, abych zabránil dalšímu poškozování elektroniky.
My Olivetti M24 XP1050 has a Siemens 8086-family processor running at 8 MHz, 640 KB of RAM and a 5.25" 360 KB floppy drive. I also have an original monochrome monitor supplied for this computer family. The computer came with a Plus HardCard 20, an unusual 20 MB hard disk and controller combined on one expansion card. Unfortunately, I could not get the original HardCard operating, so I fitted an XT-IDE interface to make the computer more practical to use. The original power supply was in such poor condition that it posed a risk to the motherboard, and I replaced it with a modern ATX supply rather than allow potentially destructive faults to develop. Its original Varta backup battery had also leaked. I removed it and installed a modern replacement to protect the electronics against further damage.
Zdroje / Sources
https://olivrea.de/olivetti-m24/
https://www.esocop.org/90/model.php?id=219
https://olivettim24.hadesnet.org/persona1600.html
https://www.seasip.info/VintagePC/cga.html
https://dosdays.co.uk/computers/Olivetti%20M24/olivetti_m24.php
https://www.computerwoche.de/article/2847246/olivetti-will-weltweit-nummer-zwei-werden.html
https://hadesnet.org/olivettim24/m24.html
https://hadesnet.org/olivettim24/m24sp.html
https://stason.org/TULARC/pc/motherboards/O/OLIVETTI-8086-M24-M24SP.html
https://olivettim24.hadesnet.org/pc6300.html
Fotodokumentace / Photo documentation











