
VTech Laser 110

Země / Country:
Hongkong / Hong Kong
Rok / Year:
1983
Česky / Czech:
VTech Laser 110 uvedla hongkongská společnost Video Technology na trh v roce 1983. Jde o levný domácí osmibitový počítač s gumovou klávesnicí, BASICem v ROM a ukládáním programů na magnetofon.
Video Technology vznikla v Hongkongu v sedmdesátých letech. Její výrobky zahrnovaly elektronické hry, spotřební elektroniku a později výuková zařízení. Počátkem osmdesátých let bylo zřejmé, že vzniká trh lidí, kteří chtějí vlastní počítač, ale nemají peníze na drahé systémy. Sinclair ZX81, Commodore VIC-20, levnější modely Atari a řada dalších ukázaly, že existuje obrovský prostor pro úsporné konstrukce. VTech připravilo stroje Laser 100 a Laser 110, které do této soutěže vstoupily malými rozměry, vestavěným BASICem a co nejnižší výrobní cenou. V pozdějších letech se stejná značka objevila i na mnohem vybavenějších počítačích, ale první modely byly skutečně minimalistické.
Laser 100 a Laser 110 byly velmi blízcí příbuzní. Nejpodstatnějším rozdílem byla operační paměť. Laser 100 se obvykle uvádí s 2 KB pracovní RAM, zatímco Laser 110 měl 4 KB. K oběma kapacitám se přidává samostatná paměť pro video. To je důležité při čtení starých katalogů, protože některé tabulky uvádějí součet instalované RAM a videopaměti, jiné jen místo přístupné procesoru. Čtyři kilobajty pro uživatelské programy dnes působí jako vtip, ale pro základy BASICu, krátké algoritmy a jednoduché hry představovaly skutečnou možnost začít pracovat s počítačem. Kdo potřeboval víc, mohl využít rozšiřující konektor a přídavnou paměť.
Oba stroje stály na osmibitovém procesoru kompatibilním se Zilog Z80. V konkrétních exemplářích se objevoval japonský NEC D780C, resp. D780C-1. Dobové technické přehledy pro rodinu Laser 100/110 většinou uvádějí takt přibližně 3,58 MHz. Někdy lze narazit také na údaj kolem 3,25 MHz, ale ten není stejně jednoznačně doložen pro všechny varianty. U staré elektroniky navíc skutečnou pracovní frekvenci určuje zapojení hodinového oscilátoru, nikoli jen obchodní označení procesoru. Pro základní katalogový popis je proto vhodné uvádět přibližně 3,58 MHz s vědomím, že existují dobové a sběratelské nepřesnosti.
Ve sbírce značky VTech stojí Laser 110 před barevným Laserem 200 a jeho příbuzným Laserem 210. Pozdější Laser 310 přidal výrazně lepší klávesnici a více paměti, zatímco Laser 500 zamířil do vyšší třídy s osmdesátisloupcovým textem a širší výbavou. Počítač Laser 128 z druhé poloviny osmdesátých let je zase úplně jiná vývojová větev, kompatibilní s Apple II. To je u značky VTech dobré mít na paměti, protože stejné logo Laser neznamená automaticky stejnou architekturu. Laser 110 představuje skutečný začátek levné rodiny, na kterou později navázaly velmi rozšířené domácí modely prodávané pod mnoha různými názvy.
Historicky zajímavý je vztah k počítačům Radio Shack. Firmware Laseru 100 a 110 vycházel z prostředí Microsoft BASIC a podle počítačových historiků se výrazně podobá systémovým rutinám raného TRS-80 Model I. Tady je ale potřeba rozlišovat dva různé počítače stejné americké značky. TRS-80 Model I používal procesor Z80 a jeho BASIC představuje programově blízkou inspiraci. TRS-80 Color Computer, často označovaný jako CoCo, byl naopak konstrukčně odlišný stroj s procesorem Motorola 6809. Laser a CoCo sdílely především grafický generátor Motorola MC6847. Nelze tedy jednoduše prohlásit, že Laser 110 je hardwarový klon CoCo. Jde o vlastní levnou konstrukci VTech, která využívala několik dobově rozšířených technologií.
Po zapnutí se objeví prostředí Video Technology BASIC V2.0. Přizpůsobení uživatelských hlášek a ovládání nezbytně neznamená, že vznikl úplně nový programovací jazyk. Základem jsou příkazy a syntaxe blízké dobovým microsoftovským verzím BASICu, takže začátečník mohl zadat PRINT, proměnné, cyklus FOR nebo rozhodování IF. Dobové komentáře občas spekulují o změnách kvůli autorským právům, ale konkrétní licenční dohodu či soudní spor právě o ROM Laseru 110 nemáme doložený. Přesnější je popsat technickou podobnost a vlastní obrazovku VTech BASIC než z ní odvozovat domnělý právní příběh.
Základní systémová ROM se v mnoha specifikacích Laseru 110 uvádí jako 16 KB. Některé německé přehledy zmiňují 12 KB, což může souviset s rozdílem mezi použitým firmwarem, obsazeným adresovým prostorem a nominální kapacitou paměťových obvodů. Při bezvýhradném opisování jediné tabulky by proto mohl vzniknout další zmatek. Pro přehled běžné konfigurace se nejčastěji uvádí 16 KB ROM s BASICem. Celý program je k dispozici okamžitě po zapnutí, bez nutnosti zdlouhavě načítat operační systém z pásky.
Zobrazení obstarává Motorola MC6847 Video Display Generator. Jde o specializovaný čip z doby, kdy výrobci používali jeden videoobvod v mnoha odlišných systémech. Uvnitř obvodu existují možnosti pro barevný obraz a různá rozlišení, avšak Laser 110 generuje standardně monochromatický výstup. Není to důkaz, že by MC6847 neuměl barvy. Černobílý charakter vyplývá z konkrétní konstrukce zobrazovací části počítače. Laser 200 v následující generaci už nabízel barevný obraz. Laser 110 mohl naproti tomu dobře spolupracovat s jednoduchým černobílým televizorem nebo kompozitním monitorem.
Textový režim má 32 znaků na řádku a 16 řádků. Grafika je běžně popisována rozlišením 128 × 64 obrazových bodů v monochromatickém provedení. Video používá vlastní malou paměť o kapacitě kolem 2 KB, oddělenou od čtyřkilobajtové pracovní RAM. Občas citovaných 256 × 192 bodů vychází ze schopností samotného MC6847, nikoliv ze standardní dostupné grafiky nepozměněného Laseru 110. Pro jednoduché nápisy, znaky, geometrické obrazce a rané domácí hry přesto tato výbava stačila. Opravdové mistrovství programátora spočívalo v tom, jak z tak málo bodů a tak malé paměti vytvořit něco zábavného.
Dalším poznávacím znakem je klávesnice s pětačtyřiceti malými gumovými tlačítky. Dnes se pro tento typ používá anglické označení chiclet, ale podstatnější je způsob, jakým se na ní píše. Mezi klávesami je poměrně málo místa, zdvih není jako u velké kancelářské klávesnice a některá tlačítka mají více funkcí. Horní světlá část skříně nese modré logo LASER PERSONAL COMPUTER, spodní pole je tmavé a klávesy mají hnědožlutý odstín. Počítač je tak malý a lehký, že se snadno přenášel, ale při opisování celých stran programů z časopisu dokázal být trochu zkouškou trpělivosti.
O zvuk se stará jednoduchý jednokanálový piezoelektrický bzučák. Není tu vícekanálový hudební čip, žádné složité obálky ani vlastní polyfonní syntéza. Pro krátké tónové signály, programátorská upozornění a jednoduché melodie to však stačilo. V dobových popisech se uvádí rozsah zhruba tří oktáv. Podobně úsporně je vyřešeno ukládání dat. Programy se nahrávaly z externího magnetofonu a ukládaly na obyčejnou audiokazetu, obvykle přenosovou rychlostí kolem 600 baudů. Magnetofon byl mnohem dostupnější než disketová mechanika a umožňoval mít vlastní knihovnu programů za cenu několika kazet.
Rozhraní počítače zahrnuje video výstup pro televizor nebo monitor, připojení magnetofonu a systémový rozšiřující konektor. Některé regionální varianty mají RF modulátor a kompozitní video, přičemž pro přesné zapojení je vždy nutné vycházet z konkrétní revize. Přes příslušné moduly bylo možné připojovat další paměť nebo periferie. Dobovým vhodným doplňkem byly i herní ovladače. VTech nabízelo originální joysticky Laser JS20, které dnes patří mezi sběratelsky vyhledávané části celé sestavy. Z dochovaných kusů totiž bývá často zachovaný jen samotný počítač bez krabice a příslušenství.
Originální balení představovalo nenáročný a cenově dostupný domácí komplet. Barevně potištěná kartonová krabice měla na přední straně obrázek počítače s klávesnicí a ilustraci jeho používání. Pod ochrannou výplní se ukrýval lehký plastový osmibit, napájecí zdroj a dokumentace. Nešlo o notebook ani o samostatný počítač s obrazovkou, protože pro provoz bylo nutné připojit vhodný televizor nebo monitor. Po otevření krabice však stačilo všechno zapojit a majitel se dostal přímo do BASICu. Právě takové přístroje umožnily mnoha rodinám poznat, co vlastně počítač umí.
Za téměř čtyři desetiletí došlo u většiny těchto strojů k zažloutnutí světlých plastů. Původně béžová skříň může dnes připomínat temně žlutou až oranžovou barvu, a právě podle toho lze často poznat dlouho skladovaný kus. Žloutnutí závisí na konkrétních přísadách plastu, světle, teplotě a historii skladování. Suché sluneční zesvětlování, sběrateli označované jako dry retrobright, může vzhled viditelně zlepšit, i když výsledek a dlouhodobá stabilita barvy závisí na materiálu a dalším prostředí. U některých kusů přitom nejde jen o kosmetiku, protože stárnutí postihuje i kontakty, kabely, plastové úchyty a samotné součástky.
Uvnitř Laseru 110 jsou mimo jiné statické paměti řady 6116 a obrazový obvod MC6847. SRAM 6116 má organizaci 2K × 8 bitů, takže dvojice takových obvodů může dohromady vytvořit čtyři kilobajty paměti. Pokud začne jedna paměťová buňka vykazovat chyby, může přestat fungovat část programu nebo celý počítač. Vadný videoprocesor naopak ovlivňuje generování obrazu, takže stroj může mít současně několik různých závad. Ani staré konektory a mechanické vodiče ke klávesnici nelze podceňovat. Jsou to přesně ta místa, která při náročné opravě mohou znamenat spoustu hodin měření a pájení.
English / Anglicky:
Video Technology of Hong Kong introduced the VTech Laser 110 in 1983. This inexpensive eight-bit home computer has a rubber-key keyboard, BASIC in ROM and cassette storage for programs.
Video Technology was established in Hong Kong during the 1970s and developed electronic games, consumer products and educational devices. By the early 1980s there was a growing market of people who wanted their own computer but could not afford expensive systems. The Sinclair ZX81, Commodore VIC-20 and other low-priced machines showed the commercial potential of simplified construction. VTech responded with the Laser 100 and 110, designed around compact dimensions, BASIC built into ROM and a minimal manufacturing cost. Although the Laser name later appeared on more sophisticated computers, these earliest models were deliberately basic.
The Laser 100 and Laser 110 were extremely close relatives. The principal difference was the amount of working memory. A Laser 100 is generally described as having 2 KB of program RAM, while the Laser 110 offers 4 KB. Both also use separate video memory. This distinction matters when interpreting historical specification lists, because some describe the combined amount of installed RAM, while others give only the capacity available to ordinary programs. Four kilobytes now seems almost impossibly small, but it was sufficient for initial BASIC exercises, simple algorithms and compact games. More ambitious owners could seek additional RAM through expansion hardware.
Both models use an eight-bit processor compatible with the Zilog Z80. Surviving examples often contain Japanese NEC D780C or D780C-1 chips. Most collector references place the family clock at approximately 3.58 MHz. Some older descriptions give a figure near 3.25 MHz, but this value is not equally well documented across the available model revisions. The real operating clock depends on the oscillator and circuit design, not merely the speed rating printed on the CPU. Approximately 3.58 MHz is therefore the best supported general catalogue value, while acknowledging that period specifications can differ.
The Laser 110 came before VTech's colour Laser 200 and the closely related Laser 210. The later Laser 310 provided more memory and a much improved keyboard, while the Laser 500 became a substantially more sophisticated computer with eighty-column text and a wider choice of peripherals. The Laser 128, introduced later in the decade, belonged to a separate Apple II-compatible branch. It is important not to treat every Laser-branded computer as part of one completely compatible architecture. The 110 instead marks a particularly simple starting point for the family of inexpensive machines that spread internationally under many regional brands.
An unusual historical feature is the connection with Radio Shack's computers. The Laser 100 and 110 ROM environment is based on Microsoft BASIC and historians have noted its strong resemblance to the routines used by the early TRS-80 Model I. Two different Radio Shack architectures are often confused in articles about this computer. The TRS-80 Model I used a Z80 processor and provided the closest BASIC-era comparison. The later TRS-80 Color Computer, usually called the CoCo, used a Motorola 6809 and had a different internal architecture. What the Laser and the CoCo share most directly is their Motorola MC6847 video display chip. It would therefore be misleading to call the Laser 110 a complete hardware clone of the CoCo.
After power-up the machine presents Video Technology BASIC V2.0. Differences in banners and control routines do not necessarily imply an entirely independent programming language. Its commands and syntax follow the Microsoft BASIC tradition familiar from numerous early microcomputers. Beginners could use PRINT, variables, FOR loops and IF statements to produce immediate results. Some articles suggest that VTech changed the ROM in order to avoid copyright disputes, but there is no firmly established, specific court case concerning the Laser 110 firmware. Describing its technical resemblance and VTech-specific modifications is more reliable than inventing a legal judgment or licensing history.
Most technical catalogues describe the Laser 110 as containing 16 KB of system ROM. Certain German reference lists instead quote 12 KB. The difference may reflect the firmware actually mapped into memory as opposed to nominal chip capacity or other regional revisions. Without examining and identifying a particular ROM image, this conflict should not be disguised by claiming every historical reference agrees. Sixteen kilobytes remains the commonly quoted general specification, with BASIC immediately available from non-volatile memory. The operating environment does not require a boot disk or a cassette to become usable.
The display is generated by the Motorola MC6847 Video Display Generator, a special-purpose integrated circuit used by a number of different eight-bit manufacturers. The chip itself can generate colour and several display resolutions, but the Laser 110's normal video output is monochrome. That is a feature of the actual VTech video circuit rather than a limitation of every MC6847 manufactured. The succeeding Laser 200 enabled colour graphics. The Laser 110 could be used with an ordinary suitable monochrome television or composite monitor, making it a practical introductory system.
The basic text display provides thirty-two characters across sixteen rows. The ordinary graphics resolution is 128 by 64 pixels in monochrome. Approximately 2 KB of separate video RAM is used for the screen, independently of the machine's 4 KB of working memory. The 256 by 192 resolution sometimes quoted for the MC6847 comes from the video chip's general capabilities and is not the standard bitmap mode of an unmodified Laser 110. For simple diagrams, symbols, geometrical patterns and early games, however, these modes were usable. Skilled programmers made surprisingly entertaining software out of very few pixels and a small amount of memory.
The keyboard is an instantly recognisable part of the design. Forty-five small rubber keys occupy a dark recessed panel beneath the pale upper case with its blue LASER PERSONAL COMPUTER logo. Their brownish-yellow colour and labels give the system its distinct early-1980s appearance. The term chiclet is often applied to this style of keyboard, but what matters in practice is its short travel and dense layout. It was adequate for introducing a user to BASIC and typing occasional commands, yet copying entire magazine listings would demand patience. The later Laser 310's spring-loaded plastic keyboard was a substantial improvement.
Sound is provided by a basic single-channel piezoelectric beeper. It is not a polyphonic synthesiser with a dedicated sound chip, but it can provide alerts, simple game effects and short melodies. Period descriptions commonly specify a range of about three octaves. Data storage is similarly economical. Programs were recorded on ordinary audio cassette tapes through an external tape recorder, generally at about 600 baud. Magnetic tape was slow but affordable and widely familiar to home users. It also allowed people to build their own software libraries without investing in a more expensive floppy-disk system.
The computer provides video for a suitable television or monitor, a cassette connection and a system expansion port. Some regional versions include RF and composite video outputs, although the exact connectors should always be checked on the particular revision. Additional RAM and peripherals could be attached through appropriate hardware. Joysticks were a useful contemporary accessory, and VTech marketed original Laser JS20 controllers. An unopened or new-old-stock pair has become a desirable collector's complement to a complete early Laser set. Many surviving machines have lost their box and accessories over the decades.
The original retail package reflected the Laser 110's role as an economical home-computer kit. A colourful cardboard carton advertised the keyboard computer and showed how it could be used. Protective inserts accommodated the lightweight machine, its power supply and printed instructions. There was no internal screen and no battery operation. A suitable external television or monitor was still required. Once connected, however, the system took the owner directly to a BASIC prompt. That immediate access to programming is what made the earliest inexpensive micros so influential.
Age has not been kind to many pale plastic home computers. A once light beige housing can turn deep yellow or orange because of ageing additives, temperature, sunlight and storage conditions. Collectors sometimes use dry retrobright, exposing disassembled plastic parts to natural sunlight without a chemical bleaching bath, to improve their appearance. The results and their long-term stability vary with the particular plastic and its condition. Ageing is not only cosmetic, however. Electrical contacts corrode, small wires fail and original integrated circuits can develop faults that prevent the computer from displaying an image or operating at all.
The Laser 110 contains static RAM chips of the 6116 family and a Motorola MC6847 video generator. A 6116 is organised as 2K by eight bits, so two such devices can provide four kilobytes of storage. A memory fault can disrupt programs or prevent the computer from functioning normally. Failure of the MC6847 affects the video signal, while damaged keyboard wiring or corroded connectors create separate problems. Restoring a machine with several simultaneous failures is considerably more involved than replacing a single capacitor or cleaning a keyboard. Diagnosing each problem requires systematic inspection, measurement and often delicate soldering.
Technické údaje / Specifications
Výrobce / Manufacturer: Video Technology Ltd. (VTech), Hongkong, raná rodina Laser 100/110 / Video Technology Ltd. (VTech), Hong Kong, early Laser 100/110 family
Model: Laser 110
Rok / Year: 1983
Země / Country: Hongkong / Hong Kong
Typ / Type: Černobílý levný osmibitový domácí počítač, klávesnice 45 gumových tlačítek / Inexpensive monochrome eight-bit home computer with 45-key rubber keyboard
CPU: NEC D780C-1, osmibitový mikroprocesor kompatibilní se Zilogem Z80 / NEC D780C-1, Zilog Z80-compatible 8-bit microprocessor
Takt CPU / CPU clock: Přibližně 3,58 MHz podle převážné většiny katalogů, někde uváděno 3,25 MHz / Approximately 3.58 MHz in most catalogues, some sources quote 3.25 MHz
RAM: 4 KB pracovní RAM a samostatné přibližně 2 KB video RAM. Laser 100 měl obvykle 2 KB pracovní RAM. Volitelná rozšíření přes systémový port / 4 KB working RAM and approximately 2 KB separate video RAM. Laser 100 generally had 2 KB working RAM. Optional external expansion
ROM: Microsoft BASIC odvozený firmware, obvykle uváděno 16 KB ROM, některé německé prameny uvádějí 12 KB / Microsoft BASIC-derived firmware, commonly listed as 16 KB ROM, some German references cite 12 KB
Operační systém / Operating system: Video Technology BASIC V2.0 v ROM, vycházející z prostředí Microsoft BASIC / ROM-resident Video Technology BASIC V2.0 derived from Microsoft BASIC
Video / Graphics: Motorola MC6847P VDG, monochromatický obraz, text 32 × 16 znaků a grafika 128 × 64 pixelů. Samotný MC6847 podporuje i barvy a vyšší rozlišení, nikoliv však běžné nepozměněné video Laseru 110 / Motorola MC6847P, monochrome display with 32 × 16 text and 128 × 64 graphics. MC6847 silicon has additional modes not normally implemented by unmodified Laser 110
Zvuk / Sound: Jednokanálový piezoelektrický bzučák s jednoduchými tóny, rozsah kolem tří oktáv / Single-channel piezo beeper with simple tones, range approximately three octaves
Média / Storage: Externí kazetový magnetofon, přibližně 600 baudů. Můj komplet s původní krabicí a dobovým příslušenstvím / External cassette recorder, approximately 600 baud. My example retains its original box and period accessories
Rozhraní / Interfaces: RF televizní výstup a podle revize kompozitní video, kazetový vstup a výstup, paměťový a systémový rozšiřující konektor. Originální kompatibilní ovladače Laser JS20 / RF television output and revision-dependent composite video, cassette I/O, memory and system expansion interfaces, original Laser JS20 controllers
Napájení / Power: Externí adaptér VTech specifický pro konkrétní revizi, dobové záznamy uvádějí například 9 V AC. Před připojením ověřit originální štítek a typ zdroje / Model-specific VTech external adapter, some period listings mention 9 V AC. Verify original rating and supply type before connection
Rozměry / Dimensions: Přibližně 290 × 170 × 40 mm a 800 g dle dobových souhrnů / Approximately 290 × 170 × 40 mm and 800 g in period summaries
Původní cena / Original price: Historická původní cena Laseru 110 závisela na distribučním trhu, jednotná spolehlivá cena není doložená. Oprava mého exempláře 2 200 Kč (přibližně 90 €) včetně obousměrné dopravy / Historical introduction price varied by distributor and is not firmly established. Restoration of my example cost CZK 2,200 (přibližně 90 €) including return shipping
Náš exemplář / Our machine
Laser 110 z roku 1983 jsem získal s původní krabicí, ale ve velmi špatném stavu. Skříň byla extrémně zažloutlá, místy až oranžová, a počítač nefungoval. Původní balení i plastové díly se naštěstí dochovaly.
Rozebrané kryty jsem podrobil suchému retrobrightu. Bez peroxidu a chemické lázně jsem je nechal 14 dní na slunci. Rozdíl před renovací a po ní je krásně vidět na fotografiích. Původně tmavě žluté plasty získaly zpět mnohem světlejší béžový odstín.
Elektronika byla větší oříšek. Vadné byly obě statické paměti Hitachi 6116 a obrazový obvod Motorola MC6847P. K tomu se přidaly zkorodované konektory a poškozené vodiče ke klávesnici. Počítač jsem proto poslal na opravu Imrichu Konkolovi, známému jako Ikon, do Pezinku. Celkem mě oprava stála 2 200 Kč (přibližně 90 €) včetně dopravy tam i zpět. Laser 110 je nyní plně funkční a na fotografiích jej předvádím s CRT monitorem.
Ke kompletu jsem navíc sehnal dva originální joysticky VTech Laser JS20 ve stavu NOS, tedy nové, dosud nepoužité kusy ze starých skladových zásob. Jsou zachycené na poslední fotografii v původním balení.
I acquired this 1983 Laser 110 with its original retail box, but the computer was in very poor condition. The housing had yellowed severely, almost turning orange in places, and the machine did not work. Fortunately, the original packaging and case parts had survived.
I dismantled the case and used dry retrobright. Without peroxide or a chemical bleaching bath, I exposed the plastic parts to sunlight for fourteen days. The before-and-after photographs show the remarkable difference. The formerly dark yellow housing regained a much lighter beige colour.
The electronics were a much bigger challenge. Both Hitachi 6116 static RAM chips and the Motorola MC6847P video display generator were faulty. There were also corroded connectors and damaged keyboard wires. I sent the computer to Imrich Konkol, known as Ikon, in Pezinok, Slovakia, for repair. The total cost was CZK 2,200 (approx. €90), including shipping in both directions. The Laser 110 is now fully operational and is shown working with a CRT monitor.
I also found two original VTech Laser JS20 joysticks in NOS condition, meaning unused new-old-stock units. The last photograph shows them in their original packaging.
Zdroje / Sources
https://www.apple2history.org/history/ah12/
https://www.nightfallcrew.com/16/05/2010/vtech-laser-110/
https://retroordenadoresorty.blogspot.com/2020/04/ordenador-vtech-laser-110-1983.html
https://de.wikipedia.org/wiki/Laser_100
https://en.wikipedia.org/wiki/VTech_Laser_200
https://www.retrobug.org/system/vtech_laser
https://www.trs-80.org/model-1/
https://8bit-museum.de/heimcomputer-2/vtech/vtech-modelle/
Fotodokumentace / Photo documentation

















