
VTech Laser 128E

Země / Country:
Hongkong / Hong Kong
Rok / Year:
1987
Česky / Czech:
VTech Laser 128E je jeden z těch počítačů, které dokázaly v osmdesátých letech pořádně zamíchat zavedenými poměry. Na první pohled připomíná Apple IIc, ale uvnitř nabízí vysokou kompatibilitu se světem Apple IIe a několik praktických věcí navíc. Firma Video Technology z Hongkongu vsadila na jednoduchou myšlenku: proč by zákazník měl platit téměř tisíc dolarů za značkový počítač, když může mít obdobnou softwarovou knihovnu, vestavěnou mechaniku a dokonce rozšiřující slot za méně než polovinu? Pro Apple to byla nepříjemná otázka. Pro zákazníka lákavá nabídka a pro dnešního sběratele mimořádně zajímavý kus výpočetní historie.
Video Technology, známá pod zkratkou VTech, už předtím vyráběla vlastní osmibitové počítače řady Laser, například modely 110, 200, 310 nebo 500. Tyto stroje ale neměly s pozdějším Laserem 128 stejnou architekturu. Šlo o různé domácí platformy, často se Z80 a vlastní verzí BASICu. Laser 128 představoval zásadní obrat k počítačům kompatibilním s Applem II. Nešlo tedy o prosté pokračování Laseru 500, ale o zcela jiný produkt určený pro obrovský trh již existujícího softwaru.
Předlohou se stal především Apple IIc z roku 1984. Ten měl pohodlnou kompaktní konstrukci, integrovanou disketovou mechaniku, bílé plastové pouzdro s madlem a širokou knihovnu programů. Jeho základem ale zůstávala architektura Apple IIe. VTech oba přístupy spojilo. Vzhled a přenosnost převzalo spíše od IIc, zatímco při rozšiřování a softwarové kompatibilitě využilo myšlenky známé z IIe. Výsledkem byl počítač, který se dal rychle zapojit k monitoru, ale zároveň nebyl tak uzavřený jako původní IIc.
Ve Spojených státech se Laser 128 objevil roku 1986. Doporučená maloobchodní cena činila 479 dolarů, avšak společnost Central Point Software nabízela počítač zásilkově už za přibližně 395 dolarů. Apple IIe se v dubnu téhož roku prodával asi za 945 dolarů. Tato čísla pocházejí z dobových zpráv a vztahují se k původnímu Laseru 128, ne nutně ke každé pozdější revizi. I tak dobře vysvětlují, proč se o nové konkurenci začalo mluvit. Laser mohl oslovit rodiny, školy i domácí uživatele, kteří by si značkový Apple nekoupili.
Ještě zajímavější byl obchodní příběh. Prezident Central Point Software Mike Brown později uvedl, že označení Laser 128 bylo zvoleno také proto, aby lidem připomínalo Commodore 128. Prodejce dokonce inzeroval Laser v časopisech věnovaných Commodoru. Cílem bylo oslovit zákazníky, kteří chtěli za cenu domácího osmibitu získat software z mnohem širšího světa Apple II. Celostránkové reklamy zdůrazňovaly nízkou cenu, vestavěnou mechaniku a hlavně rozšiřitelnost. Pro Apple IIc, jehož uzavřenou konstrukci kritizovali někteří uživatelé, to byla citlivá konkurence.
Apple reagoval právní cestou. Už dříve ostře postupoval proti firmě Franklin Computer, jejíž klony Apple II používaly neautorizovaně kopírované systémové ROM. VTech se podobnému problému vyhnulo odlišným postupem. Kód kompatibilního monitoru a systémových rutin vznikal zpětným inženýrstvím a interpret Applesoft BASIC mohl být licencován přímo od jeho tvůrce, společnosti Microsoft. To je zásadní rozdíl oproti prostému překopírování firmware originálního počítače. Bez něho by prodej takto kompatibilního systému ve Spojených státech podstatně složitěji čelil autorskoprávním námitkám.
Apple se proti dovozu Laseru 128 do USA pokusil zasáhnout, ale VTech v roce 1986 získalo souhlas amerických celních úřadů pro jeho dovoz. Dobové reportáže zmiňují soudní spor a právní námitky Apple, nikoliv však to, že by se Laseru podařilo zakázat americký trh. Přesný průběh všech jednotlivých právních kroků nelze z běžných dobových recenzí bezpečně rekonstruovat, a proto není na místě vymýšlet vítězný rozsudek či datum konečného rozhodnutí, které nebylo doloženo. Podstatné je, že Laser se skutečně prodával dál a získal místo v nabídce amerických obchodníků.
Recenzenti mu věnovali nečekaně mnoho pozornosti. InfoWorld v květnu 1986 označil Laser 128 za výhodnou koupi a ocenil zejména nízkou cenu, numerický blok, rozšiřující slot a paralelní tiskový port. Na podzim a v prosinci téhož roku vycházely další zkušenosti v časopisech pro uživatele Apple. inCider přiznal, že vzhled a pocit z klávesnice nemusejí každému vyhovovat, ale současně ocenil vysokou kompatibilitu a praktickou výbavu. Laser nebyl ve všech ohledech dokonale zaměnitelný s Apple IIc, ale při své ceně představoval skutečnou alternativu, nikoliv jen lacinou hračku.
Základním procesorem Laseru 128E je osmibitový 65C02 na frekvenci přibližně 1 MHz. Jde o modernizovanou CMOS verzi slavného 6502, která doplňuje nové instrukce a některé užitečné adresovací možnosti. Oproti staršímu originálnímu 6502 má také několik vnitřních změn. Zrychlené režimy na 2,3 a 3,6 MHz patří teprve modelům Laser 128EX a EX/2, nikoliv 128E. To je důležité, protože při opisování specifikací jednotlivých Laserů se rychlosti velmi často zaměňují.
Počítač má 128 KB operační paměti RAM. Stejně jako u Apple IIe se používá bankování paměti a část prostoru může sloužit pro pomocné obrazové stránky. Některé internetové tabulky připisují původnímu Laseru 128 dalších samostatných 128 KB videopaměti, ale originální uživatelská příručka rozlišuje základní Laser 128 od pozdějšího 128EX, který teprve uvádí 64 KB dodatečné video RAM. Pro Laser 128E proto není správné bez dalšího potvrzení uvádět 128 KB vyhrazené grafické paměti. V samotném 128E funguje především klasické uspořádání systémové RAM a video režimů Apple II.
Systémový firmware je uložený v ROM a obsahuje Applesoft kompatibilní BASIC a obslužné rutiny pro vestavěná zařízení. Dobové technické materiály pro první Laser 128 uvádějí 32 KB ROM. U pozdějších modelů a revizí se uspořádání firmware měnilo, a proto není vhodné zaměňovat jejich odlišné kapacity. Výhodou bylo, že po zapnutí se uživatel dostal do známého programovacího prostředí Apple II. Mnohé programy napsané pro Apple IIe nebo IIc mohly fungovat bez úprav. Pro práci s disketami byly k dispozici systémy Apple DOS 3.3 a ProDOS i další kompatibilní software.
Textová obrazovka umí 40 nebo 80 znaků na řádku při 24 řádcích. Grafika odpovídá známým režimům Apple II, tedy nízkému rozlišení 40 × 48 bodů, vysokému rozlišení 280 × 192 a dvojnásobnému vysokému rozlišení 560 × 192. V různých režimech jsou dostupné odlišné barevné možnosti, zejména šestnáct barev v nízkém rozlišení a šestnáct barev ve dvojitém vysokém rozlišení. Některé úplně rané Lasery 128 měly zvláštní rozšířený režim 560 × 384, který byl v pozdějších verzích odstraněn. U modelu 128E jej proto nelze vydávat za standardní grafický režim.
V obrazové konektivitě byl Laser velmi zajímavý. Nabízel běžný kompozitní video výstup pro televizor nebo monitor a také patnáctipinový konektor D-sub určený pro digitální zobrazovače. Podle modelu a správně zapojené redukce mohl spolupracovat s některými periferiemi pro Apple IIc, včetně plochého displeje, i s monitorem používajícím signály RGBI. Je však nutné hlídat zapojení a typ vstupů, protože označení RGB u osmibitů neznamená automaticky kompatibilitu s pozdějším VGA. Na dobovém CRT monitoru je barvitý obraz Laseru patrný i na fotografiích této galerie.
Součástí počítače je jednostranná 5.25" disketová mechanika kompatibilní s obvyklými disky Apple II. Standardní disketa ve formátu DOS 3.3 má kapacitu přibližně 140 KB. Je to dobový formát založený na 35 stopách a šestnácti sektorech na stopu, s typickým zvláštním způsobem zápisu dat. Kromě vestavěné jednotky lze připojovat další kompatibilní disketové periferie. Laser se tedy obešel bez externího velkého disketového boxu, ale dovoloval další rozšíření, pokud uživateli jedna mechanika nestačila.
K nejvýraznějším přednostem patří klávesnice s plným zdvihem, odděleným numerickým blokem a skupinou ovládacích kláves. Kde Apple IIc šetřil místem, Laser nabízí pohodlnější zadávání čísel. Na některých amerických variantách bylo možné přepínat rozložení QWERTY a Dvorak. Laser má také zvláštní držadlo pro přenášení, které je v běžném provozu částečně ukryté v konstrukci. Výsledkem je počítač relativně skladný, avšak s mnohem větším počtem přímo dostupných ovládacích prvků než řada konkurentů.
Zadní a boční konektory nabízejí bohaté možnosti pro další periferie. Laser poskytuje paralelní tiskový port Centronics, sériovou komunikaci, konektory pro externí mechaniku, myš či joystick, obrazové výstupy a zvukový výstup z jednoduchého vestavěného reproduktoru. Podstatný je ale hlavně jeden rozšiřující konektor pro kompatibilní karty Apple II. U Apple IIc byl problém s doplňováním některých specializovaných zařízení známý už v době uvedení. Laser vyšel vstříc uživatelům, kteří chtěli další řadič či komunikační kartu. Propojovací rozšiřující box mohl zpřístupnit více kompatibilních pozic.
Právě rozšiřitelnost byla důvodem, proč někteří recenzenti hodnotili Laser tak vysoko. Nešlo jen o to, že uměl podobné věci jako mnohem dražší Apple. V určitých praktických detailech mohl být pohodlnější. VTech si ovšem muselo hlídat také kompatibilitu. Rozdílný obsah ROM, některé nestandardní programy a přímo adresované rozšiřující karty mohly způsobovat potíže. Laser 128 byl proto vysoce kompatibilní klon, nikoliv doslovně identická kopie každého obvodu a každé vlastnosti Apple IIc.
Na americkém trhu pokračoval prodej díky zásilkovým firmám a později také maloobchodním řetězcům. VTech získalo většinový podíl v Central Point Software a roku 1988 vznikla divize Laser Computer. Změnila se tak i prodejní síť. Samotný Laser 128 dostal několik úprav a vedle nich se objevily rychlejší modely Laser 128EX a EX/2. EX se chlubil přepínatelným procesorem až na 3,6 MHz a vlastní dodatečnou videopamětí. EX/2 z roku 1988 přidal ve vybraných konfiguracích 3.5" mechaniku, hodiny a MIDI připojení. Tyto schopnosti ale nepatří automaticky do specifikace staršího 128E.
English / Anglicky:
The VTech Laser 128E is one of those computers that challenged the established order of the 1980s personal-computer market. At first glance it resembles the Apple IIc, but internally it provides broad Apple IIe compatibility together with several practical improvements. Video Technology of Hong Kong pursued an appealing idea: why should customers pay almost a thousand dollars for a branded computer when they could obtain access to the same enormous software ecosystem, a built-in disk drive and an expansion slot for less than half the price? It was an uncomfortable question for Apple, an attractive proposition for home users and a fascinating story for collectors today.
Video Technology, generally known as VTech, had already manufactured its own inexpensive eight-bit Laser computers, including the Laser 110, 200, 310 and 500. Those machines were fundamentally unrelated to the later Laser 128 architecture. Most were independent home-computer platforms with Z80-family processors and their own BASIC implementations. The Laser 128 therefore marked a significant change of direction, towards software and peripheral compatibility with the Apple II. It was not simply a successor to the Laser 500 but a separate product aimed at an extensive existing market.
Its most obvious design inspiration was the Apple IIc, introduced in 1984. That machine combined the Apple II architecture with a neat one-piece white housing, a carrying handle and a built-in disk drive. The Laser borrowed this convenient portable form factor while targeting the software compatibility of the enhanced Apple IIe as well as the IIc. VTech also added expansion possibilities that the compact Apple IIc lacked. The result was a computer that could be set up quickly with a monitor without abandoning the flexibility associated with larger desktop computers.
The Laser 128 reached the United States in 1986 at a suggested retail price of $479. Central Point Software sold it by mail order for approximately $395. In April of that year an Apple IIe was listed at about $945, making the price difference dramatic. These figures are contemporary prices for the original Laser 128 and should not automatically be applied to every later revision. Nevertheless, they explain the excitement. Parents, students, teachers and hobbyists could suddenly consider an Apple-compatible machine without paying the price of a genuine Apple system.
The marketing had a particularly mischievous side. Mike Brown, president of Central Point Software, said the Laser 128 name was deliberately selected to sound familiar to potential Commodore 128 customers. Advertisements for the Apple-compatible Laser even appeared in magazines aimed at Commodore users. The dealer hoped to tempt buyers who wanted the huge Apple II software library at roughly the cost of a mass-market home computer. Full-page advertisements stressed price, integrated floppy storage and especially the ability to add expansion hardware. This was a direct challenge to the Apple IIc's relatively closed architecture.
Apple had a history of taking aggressive legal action against makers of compatible computers. The earlier dispute with Franklin Computer was particularly important, as Franklin's Apple II clones had used unauthorised copies of Apple's system ROM code. VTech approached compatibility differently. Its Apple-compatible monitor and firmware routines were developed through reverse engineering, while the Applesoft BASIC interpreter could be licensed directly from Microsoft, the language's original developer. This distinction mattered because Apple could protect its copyrighted firmware but did not automatically own every possible compatible implementation of the hardware or BASIC language.
Apple challenged the import and distribution of the Laser 128, but VTech obtained approval from United States customs authorities in 1986 and the machine continued to be marketed. Contemporary accounts describe Apple's legal objections and litigation without establishing a neat single final judgment for every related dispute. It would therefore be misleading to invent a specific decisive court ruling or to claim the entire affair ended in one clear victory. What is documented is that Laser computers continued selling in the American market and became recognised products rather than disappearing under an injunction.
Contemporary reviewers were impressed. In May 1986 InfoWorld described the Laser 128 as a genuine bargain, particularly in view of its price, numeric keypad, expansion slot and standard parallel printer port. Later that year, inCider reviewed the system as a reasonably compatible and capable performer. Its keyboard feel and somewhat utilitarian styling drew criticism, but the combination of extensive Apple software compatibility and a much lower price was hard to ignore. The Laser was not a perfect replacement for every Apple IIc configuration, yet it was considerably more convincing than an ordinary cheap imitation.
The Laser 128E uses a 65C02 eight-bit microprocessor running at approximately 1 MHz. This CMOS evolution of the famous 6502 adds useful instructions and addressing features while remaining broadly compatible with earlier software. The accelerated modes of 2.3 and 3.6 MHz belong to the later Laser 128EX and EX/2, not to the 128E. The distinction is essential because specifications of different Laser 128 family members are frequently combined in modern catalogues. A 128E is an enhanced revision of the original one-megahertz machine rather than the later turbo model.
Standard system RAM is 128 KB. As on the enhanced Apple IIe, bank switching and auxiliary-memory arrangements support the video and operating-system requirements. Some online specification tables describe the earliest Laser 128 as having another 128 KB of independent video RAM. However, VTech's original 1987 guide specifically identifies additional 64 KB video memory as a feature of the subsequent Laser 128EX. The earlier 128E should therefore not be assigned a separate 128 KB graphics-memory bank without proof for that specific revision. Its normal Apple II-compatible display modes primarily use the established system-memory arrangement.
The built-in system ROM provides an Applesoft-compatible BASIC interpreter and firmware routines for internal peripherals. Documentation for the original Laser 128 lists 32 KB ROM, although later revisions and other family members reorganised the firmware. That is another reason to avoid mixing specifications from the 128, 128E and 128EX. The important practical consequence is that a user is greeted with the familiar Apple II BASIC environment after switching on. With compatible disks, the machine can also use programs written for Apple DOS 3.3, ProDOS and many other Apple II operating environments.
Standard text displays provide forty or eighty columns across twenty-four lines. The normal graphics capabilities follow Apple II conventions, including forty by forty-eight low-resolution pixels, 280 by 192 high-resolution pixels and 560 by 192 double-high-resolution graphics. Colour capability depends on the chosen display mode, with sixteen colours in low-resolution and double-high-resolution modes and the familiar restricted Apple II high-resolution palette. An unusual proprietary 560 by 384 mode was available on some very early Laser 128 hardware, but was removed from later revisions. It should not be advertised as a normal feature of the 128E.
The video interfaces are unusually flexible for a compact Apple-compatible machine. Ordinary composite output can drive an appropriate monitor or television, while a fifteen-pin D-sub connector supports compatible digital-display equipment. With the correct cabling, some Apple IIc display accessories and RGBI monitors can be supported. Care is necessary because an RGB connector on an eight-bit computer is not automatically a standard VGA connector, and digital RGBI differs from modern analogue video signals. The photographs in this collection show a particularly pleasing colour image on a period CRT display.
The internal disk drive accepts standard 5.25" Apple II-compatible diskettes. Apple DOS 3.3 normally formats a disk to approximately 140 KB, using thirty-five tracks and sixteen sectors per track with the platform's characteristic disk encoding. This was the dominant software distribution format for the Apple II family. The built-in drive avoids the need for a separate drive box and power supply, while external compatible storage devices could be added through the proper ports. A simple one-piece Laser system could therefore run a huge library of existing disk-based software.
The keyboard features full-travel keys, a dedicated numeric keypad and separate editing and control keys. This was a practical advantage over the more compact keyboard layout of the Apple IIc, particularly for numerical data entry. Some US-market systems offered selectable QWERTY and Dvorak layouts, while exported machines could have regional variations. The housing also incorporates a carrying handle, making the computer easy to transport from one desk to another. It is not a battery-powered laptop, but it is a carefully designed self-contained keyboard computer.
Connections include a standard Centronics parallel printer interface, serial communication, joystick and mouse support, audio, composite video, the fifteen-pin display connector and external disk facilities. A particularly important feature is the expansion interface for Apple II-compatible cards. The original Apple IIc did not have conventional desktop-style expansion slots. VTech offered a way to use compatible peripheral hardware, including an optional expansion chassis capable of providing more than one usable card position. That opened possibilities for additional disk controllers and other specialised equipment.
Expansion was more than an advertising slogan. It was a genuine practical advantage for some buyers. Compatibility nonetheless had limits. Firmware differences, programs that depended on obscure hardware behaviour and certain add-on cards could sometimes produce unexpected results. The Laser was a highly compatible clone rather than an exact reproduction of every Apple IIc electronic circuit. Its ability to run a large part of the Apple II library at a very competitive price was what made it commercially attractive.
Distribution continued through mail-order retailers and eventually mass-market chains. In 1988 VTech acquired a majority interest in Central Point Software and organised Laser Computer as a company division. Its sales strategy changed accordingly. The product family also evolved. The Laser 128EX provided CPU speeds up to 3.6 MHz and additional dedicated video memory. The 128EX/2 offered configurations with a 3.5" internal disk drive, clock and MIDI connectivity. These are important later developments, but they should not be retroactively included in the specifications of the earlier Laser 128E.
Technické údaje / Specifications
Výrobce / Manufacturer: Video Technology Ltd. (VTech), Hongkong / Video Technology Ltd. (VTech), Hong Kong
Model: Laser 128E
Rok / Year: 1987
Země / Country: Hongkong / Hong Kong
Typ / Type: Osmibitový kompaktní počítač kompatibilní s Apple IIe a IIc, revize Laser 128E / Compact eight-bit Apple IIe and IIc-compatible personal computer, Laser 128E revision
CPU: 65C02, CMOS varianta rodiny MOS 6502, 8bitový procesor / 65C02, CMOS 6502-family 8-bit processor
Takt CPU / CPU clock: 1 MHz u Laser 128E, rychlejší 2,3 nebo 3,6 MHz pouze u pozdějších Laser 128EX / Approx. 1 MHz on Laser 128E, 2.3 or 3.6 MHz only on later 128EX
RAM: 128 KB operační RAM s bankováním jako u Apple IIe, interní rozšíření volitelné, žádná samostatná 128KB videopaměť bez doložení / 128 KB bank-switched system RAM as on Apple IIe, optional memory expansion, no separately documented 128 KB VRAM on 128E
ROM: 32 KB systémové ROM s kompatibilním Applesoft BASIC a monitorem u původní rodiny Laser 128, revize ROM závisí na verzi desky / Original Laser 128 family uses 32 KB firmware ROM with Applesoft-compatible BASIC and monitor, exact revision depends on motherboard
Operační systém / Operating system: Vestavěný BASIC kompatibilní s Applesoft, zaváděné Apple DOS 3.3, ProDOS a další kompatibilní Apple II software / ROM-resident Applesoft-compatible BASIC, disk-loaded Apple DOS 3.3, ProDOS and other compatible Apple II software
Video / Graphics: Kompozitní video a 15pinový D-sub pro kompatibilní digitální displeje RGBI. Text 40/80 × 24, nízké rozlišení 40 × 48, vysoké 280 × 192, dvojité vysoké 560 × 192, 16 barev ve vybraných režimech. Režim 560 × 384 rané verze není standardem 128E / Composite and 15-pin digital RGBI, 40/80 × 24 text, 40 × 48 lo-res, 280 × 192 hi-res, 560 × 192 double hi-res, 16 colours in selected modes. Proprietary early 560 × 384 not standard on 128E
Zvuk / Sound: Jednoduchý jednobitový vestavěný reproduktor kompatibilní se zvukem Apple II / Simple built-in one-bit Apple II-compatible speaker
Média / Storage: Vestavěná jednostranná 5.25" disketová mechanika, běžný Apple DOS 3.3 formát asi 140 KB, podpora kompatibilních externích zařízení / Built-in single-sided 5.25" floppy, Apple DOS 3.3 format about 140 KB, compatible external storage
Rozhraní / Interfaces: Vestavěná 5.25" mechanika, Centronics, sériové porty, kompozitní video, 15pinové digitální RGBI, myš/joystick, rozšiřující konektor pro karty Apple II, externí diskové rozšíření / Built-in 5.25" floppy, Centronics, serial, composite video, 15-pin digital RGBI, mouse/joystick, Apple II-compatible expansion connector and external disk
Napájení / Power: Externí nízkonapěťový napájecí adaptér specifický pro VTech Laser 128E, hodnoty nutno ověřit na štítku konkrétního kusu / External model-specific low-voltage adapter, verify exact ratings against unit label
Rozměry / Dimensions: Přibližně 368 × 311 × 83 mm u základní rodiny Laser 128, závisí na revizi / Approx. 368 × 311 × 83 mm for original Laser 128 family, subject to revision
Původní cena / Original price: Původní Laser 128 v USA roku 1986 za doporučených 479 USD, zásilkově přibližně 395 USD. Cena samotné revize 128E neověřena / Original Laser 128 in US 1986 listed at US$479, mail order around $395. Exact separate 128E price not confirmed
Náš exemplář / Our machine
Můj VTech Laser 128E pochází z roku 1987. Má velmi zachovalou světlou skříň, kompletní klávesnici a fungující disketovou mechaniku. Počítač je provozuschopný a na fotografiích zobrazuje barevný program na CRT monitoru.
Protože ve sbírce zatím nemám Apple IIc, vyfotografoval jsem Laser vedle svého Apple IIe. Zdokumentoval jsem také otevřenou skříň, základní desku, disketovou mechaniku a výrobní označení Laser 128E.
My VTech Laser 128E dates from 1987. Its light-coloured enclosure and keyboard are very well preserved, and its built-in floppy drive is operational. The computer is working and the photographs show it displaying a colour program on a CRT monitor.
As I do not yet have an Apple IIc, I photographed the Laser beside my Apple IIe. I also documented its opened case, motherboard, floppy mechanism and Laser 128E designation.
Zdroje / Sources
https://vintageapple.org/apple_ii/pdf/Laser_128_128EX_1987.pdf
https://www.apple2history.org/history/ah12/
https://dfarq.homeip.net/laser-128-computer/
https://retroroundup.com/2020/09/24/vtech-laser-128ex/
https://www.rrauction.com/auctions/lot-detail/349775507246171-laser-128-computer-apple-iic-clone/
https://www.vintagecomputing.com/index.php/archives/1174
https://www.rigpix.com/vcomp/vtech_laser128.htm
https://www.computinghistory.org.uk/det/460/V-Tech-Laser-128/
Fotodokumentace / Photo documentation

















