
VTech Laser 200

Země / Country:
Hongkong / Hong Kong
Rok / Year:
1983
Česky / Czech:
Za výrobcem stála společnost Video Technology, známější pod značkou VTech, z Hongkongu. Firma vznikla v sedmdesátých letech a věnovala se elektronickým výrobkům, kalkulačkám a spotřební technice. Když se počátkem osmdesátých let rozhořela vlna domácích mikropočítačů, přidala se i ona. Její levné modely Laser 100 a 110 patřily mezi první pokusy oslovit začátečníky s minimálním rozpočtem. Počítače řady 200 a 210 pak přinesly barevné zobrazení a širší možnosti. Nešlo o slavné VTech klony Apple II, které vznikly až později pod označením Laser 128. Laser 200 měl vlastní architekturu a patřil do příbuzné rodiny počítačů, z níž vzešel také Laser 310.
Na trh se tato barevná větev dostala roku 1983. Konkrétní načasování v různých zemích se trochu lišilo. Britský Texet TX8000 byl nabízen už na jaře 1983 a zprávy o samotném Laseru 200 se v britském tisku objevily během června téhož roku. Australský Dick Smith VZ200 rovněž vstoupil na trh v roce 1983. Označení, pod kterými se základní konstrukce prodávala, dnes snadno zamotají hlavu. V Austrálii a na Novém Zélandu šlo o Dick Smith VZ200, v Itálii a Maďarsku se objevoval Seltron 200, ve Finsku a dalších skandinávských zemích Salora Fellow, v Británii Texet TX8000 nebo TX8000A a v severoamerických nabídkách například VTech VZ200.
Samostatnou kapitolou je Západní Německo, kde počítače této rodiny distribuovala společnost Sanyo Video, mimo jiné pod označením VZ200. Německé dobové reklamy a stránky sběratelů dokládají také návazné disketové příslušenství. Pro dnešního sběratele to znamená, že dva velmi podobné počítače s odlišným logem nemusí být různé konstrukce. Naopak mohou používat příbuznou elektroniku a stejné programy. Rozdíly se pak hledají na štítcích, v uspořádání paměti, v podobě skříně, napájení nebo v revizi základní desky.
Největší obchodní odezvu zaznamenala rodina v Austrálii. Tamní obchodník Dick Smith Electronics udělal z VZ200 známou vstupní bránu do světa domácího programování. Počítač se v době uvedení prodával přibližně za 200 australských dolarů. Nízka cena, reklama a dostupnost v elektronických obchodech mu pomohly získat početnou uživatelskou obec. Některé historické přehledy a počítačová muzea uvádějí pro australský VZ200 více než 200 000 prodaných kusů. Je to často citovaný údaj, ne však přesně doložený celosvětový součet všech Laserů 200 a 210. Jisté je, že v Austrálii měl tento nenápadný počítač podstatně větší ohlas než na některých evropských trzích.
V Británii to měl těžší. Tam se prodával jako Texet a také pod původním názvem Laser 200, ovšem vstupoval na trh ovládaný Sinclairem ZX Spectrum a celou řadou jiných levných osmibitů. Dobový Texet TX8000 byl nabízen za 98 liber a Laser 200 se později inzeroval i za 69,95 libry. Právě cena měla být hlavní zbraní. Jenže zákazníci už porovnávali nejen základní vybavení, ale i nabídku her, dostupné příslušenství, podporu časopisů a množství známých majitelů. A v tom měl ZX Spectrum obrovský náskok. Malá paměť Laseru 200 jeho pozici dále komplikovala.
Srdcem počítače je osmibitový mikroprocesor kompatibilní se Zilogem Z80A, u mnoha exemplářů osazený japonským čipem NEC řady μPD780C. Pracuje přibližně na 3,58 MHz, tedy ve stejné rychlostní třídě jako řada dalších tehdejších domácích počítačů. Programátorům poskytuje registry, instrukce a známé možnosti procesoru Z80. Laser 200 však nestaví jen na procesoru. Stejně důležitý je obrazový generátor, organizace paměti a firmware, protože právě ty určují, co bude na obrazovce a kolik prostoru zbude pro vlastní program.
U paměti se musí rozlišovat několik variant. Raný evropský Laser 200 se prodával se 2 KB pracovní RAM a samostatnými 2 KB video RAM, tedy se čtyřmi kilobajty fyzické RAM celkem. Příbuzný Laser 210 a běžný australský VZ200 obvykle nabízely 6 KB pracovní RAM a 2 KB pro obraz, což se v dobových reklamách uvádělo jako osm kilobajtů. Právě odtud pochází zmatek v řadě dnešních popisů. Když někde čteme 4 KB, 6 KB nebo 8 KB, nejprve musíme zjistit, zda autor počítal videopaměť a zda skutečně popisuje Laser 200 nebo příbuznou variantu.
Přídavné paměťové moduly umožňovaly možnosti výrazně rozšířit. S běžnou šestnáctikilobajtovou cartridge dostal šestikilobajtový VZ200 celkem 22 KB pracovní RAM, vedle níž zůstávaly 2 KB video RAM. U základního dvoukilobajtového Laseru 200 se výsledný objem pracovní paměti lišil podle původního osazení. Existovaly i větší speciální moduly a pozdější amatérské úpravy. Není tedy správné psát, že každá verze měla automaticky 22 KB programové RAM nebo že celé osmnácti či čtyřiadvacetikilobajtové číslo patřilo bez omezení interpretu BASICu. Oddělená obrazová paměť je na této platformě zásadní.
V šestnáctikilobajtové systémové ROM je interpret Microsoft BASIC, obvykle uváděný jako Video Technology BASIC 2.0. Počítač proto startuje rovnou do prostředí, kde lze programovat bez diskety, operačního systému na pásce či jiného zaváděcího média. Začátečník mohl začít několika řádky s příkazem PRINT, přidat proměnné, cykly a podmínky a nakonec jednoduchou hru. Většinu obsluhy zajišťoval BASIC a nahrávání programů z kazety. Srovnávat počet jeho příkazů s BASICem Commodoru 64 bez rozlišení konkrétních rozšíření nedává velký smysl. Důležitější je, že přístroj nabízel okamžitě dostupné programovací prostředí.
Obraz vytváří čip Motorola MC6847 Video Display Generator, známý také z počítačů Tandy TRS-80 Color Computer a dalších modelů. Tento obvod sám o sobě zvládá i vyšší grafická rozlišení, ale Laser 200 mu dává k dispozici jen 2 KB video RAM. Standardní obraz je proto omezen na text 32 sloupců a 16 řádků a na grafiku 128 × 64 bodů ve čtyřech současných barvách. V znakové semigrafice lze používat barevné bloky a vytvářet jednoduché obrazce. V různých barevných sadách má počítač přístup k širší paletě, ovšem osm barev v katalogu neznamená osm libovolných odstínů najednou v každém bitmapovém režimu.
Na původním Laseru 200 tedy standardně nedostaneme plnou grafiku 256 × 192 bodů, přestože si tento údaj někdy někdo vypůjčí ze specifikace samotného MC6847. Obrazový čip je schopen víc, ale skutečnou konfiguraci určuje také zapojení paměti. Pro většinu dobových her stačilo 128 × 64, jednoduchá paleta a několik znakových triků. Výsledkem byly barevné bludiště, akční hry, logické úkoly a programy z časopisů. Kdo měl chuť, mohl si zkoušet vlastní grafické rutiny a objevovat, jak z omezeného hardwaru dostat další efekty.
Zvuk je jednoduchý. Vnitřní piezoelektrický reproduktor vytváří jediné hlasové pásmo v rozsahu přibližně dvou a půl až tří oktáv, nikoli hudbu ze specializovaného vícekanálového syntetizéru. Dobové technické přehledy uvádějí například 31 tónových frekvencí. Na krátké melodie, upozornění a zvuky her to stačilo. I při stisknutí klávesy může počítač pípnout, čímž majiteli potvrzuje vstup. Kdo později chtěl lepší zvuk, musel hledat rozšiřující příslušenství nebo domácí elektronická řešení.
Na klávesnici je pouhých 45 tlačítek, která mají typický měkký gumový povrch. Z dnešního pohledu jde o jeden z nejvýraznějších poznávacích znaků celé řady. Klávesy jsou malé, velmi blízko u sebe a mnohé nesou vedle písmen také příkazy BASICu a další funkce. Pro první seznámení s počítačem to ještě fungovalo, ale při opisování delších programů bylo psaní namáhavější než na normální mechanické klávesnici. Právě proto VTech u pozdějšího Laseru 310 přešlo na tvrdší plastové klávesy s lepším zdvihem. Stačí postavit oba modely vedle sebe a rozdíl je vidět na první pohled.
Ukládání programů obstarával obyčejný kazetový magnetofon. Přenosová rychlost byla přibližně 600 baudů, takže delší program vyžadoval trpělivost. Oproti disketovým mechanikám však byly kazety i záznamníky levné a široce dostupné. VTech nabízel také datové magnetofony vlastní značky. Veřejně známé hry zahrnují například Hoppy, Cosmic Rescue, VZ Invaders, Dawn Patrol nebo Moon Patrol. Některé využívaly nápady populárních arkádových automatů, jiné byly vlastními jednoduchými osmibitovými hrami. Pro domácího uživatele bylo důležité, že přístroj uměl nejen programovat, ale i hrát.
Vzadu se nachází konektor pro magnetofon, obrazové výstupy a rozšiřující sběrnice. Podle regionálního provedení mohl být k dispozici kompozitní signál, RF modulátor pro běžnou televizi a související konektory. Rozšiřující porty sloužily mimo jiné pro paměťové moduly, tiskové rozhraní, joystick, světelné pero nebo disketový řadič. I přes nízkou cenu tedy nebyl Laser 200 úplně uzavřený systém. U konkrétních periferií je ale nutné ověřit, zda jsou určené přímo pro danou variantu Laseru nebo pro australský VZ200, protože podobný název ještě nezaručuje shodné elektrické zapojení každého konektoru.
Napájení zajišťuje externí nízkonapěťový zdroj. Dobové přehledy běžně uvádějí kolem 10 V, některé varianty se pohybují v rozsahu 10 až 12 V a proudové požadavky se liší podle konkrétního provedení. U starého počítače je správné ověřit polaritu, napětí a typ konektoru přímo na jeho zdroji a štítku. Tělo má přibližně 29 × 17 × 4 cm a hmotnost kolem 800 gramů. Vedle většiny tehdejších domácích počítačů jde o opravdu malou a lehkou konstrukci, která se bez problémů vešla do krabice s napájecím zdrojem a dokumentací.
Zajímavé je podívat se také dovnitř. Laser 200 nemusí mít jednu jedinou velkou základní desku s veškerou elektronikou. U sběratelsky doložených konfigurací jsou oddělené hlavní logické části, video a napájecí regulátor. To odpovídá době, kdy byly součástky a konstrukční možnosti přísně podřízeny co nejnižší ceně. Zároveň to činí přístroj zajímavým pro opravy, protože některé funkční celky jsou poměrně dobře přístupné. Fotografie z této galerie ukazují původní osazení pod sejmutým krytem, ploché kabely a kovové stínění, takže lze konstrukci prohlédnout mnohem lépe než jen přes klávesnici.
English / Anglicky:
The manufacturer was Video Technology Ltd., better known as VTech, based in Hong Kong. Founded during the 1970s, the company worked with electronic products, calculators and other consumer devices. When inexpensive home microcomputers became fashionable in the early 1980s, VTech entered the market with its own machines. Early models such as the Laser 100 and 110 were directed towards beginners on extremely limited budgets. The following Laser 200 and 210 introduced colour capabilities and more flexible expansion. They should not be confused with the much later Laser 128, which was a separate Apple II-compatible design. The Laser 200 belonged to VTech's own family, later developed into the Laser 310.
The colour Laser series reached customers during 1983, although exact launch dates varied between markets. The British Texet TX8000 was advertised as early as spring 1983, and the Laser 200 itself appeared in the British computing press that summer. The Australian Dick Smith VZ200 also became available in 1983. Today the numerous names can make identifying a machine confusing. In Australia and New Zealand it was sold as the Dick Smith VZ200, in Italy and Hungary as the Seltron 200, in Finland and other Nordic territories as the Salora Fellow and in Britain as the Texet TX8000 or TX8000A. Related North American versions were marketed as the VTech VZ200.
West Germany provides another interesting example of local branding. There the related models were distributed by Sanyo Video, including machines marked VZ200. Contemporary German advertisements also document disk-related accessories associated with the range. This international distribution history means that two almost identical computers with different logos may actually share essentially the same architecture and much of their software. The meaningful differences often lie in RAM configuration, circuit-board revision, power supply, local video standard and precise peripheral interfaces.
Australia became one of the most successful territories for the Laser family. Dick Smith Electronics, a widely known retailer, marketed the VZ200 as an affordable entry into home programming. Its introductory price was approximately A$200, a comparatively modest cost for a programmable computer. Advertising and availability through electronics stores helped build a substantial user community. Several historical summaries and computer museums cite more than 200,000 Australian sales of the VZ200. This is a commonly repeated historical figure rather than a thoroughly documented worldwide manufacturing total for all Laser 200 and 210 variants. What is clear is that the Australian machines attracted far more attention than the same basic computer received in some European markets.
The British market was considerably less forgiving. There the Texet and Laser machines competed against the Sinclair ZX Spectrum and many other low-cost eight-bit computers. A Texet TX8000 was advertised at £98, while the Laser 200 was subsequently promoted for only £69.95. Price was its strongest argument, but buyers also cared about the available games, magazine support, local user communities and accessories. By that time the ZX Spectrum had established a powerful ecosystem. The Laser's limited standard memory further reduced its appeal. A low price on its own did not guarantee commercial success.
At the heart of the machine is an eight-bit Zilog Z80A-compatible processor, often an NEC μPD780C-family device produced in Japan. It operates at approximately 3.58 MHz, a typical frequency for home computers of the period. For programmers it provides the well-known Z80 registers and instruction set. The CPU is only part of the story, however. The available memory, video generator and resident BASIC determine what users can actually do with the computer. This is especially important when comparing the numerous regional versions of the Laser and VZ family.
Memory specifications are frequently misunderstood. An early European Laser 200 could have 2 KB of working RAM and another 2 KB of dedicated video RAM, giving four kilobytes of physical RAM in total. The related Laser 210 and common Australian VZ200 configurations normally had 6 KB of program RAM plus 2 KB of video RAM, often advertised as an eight-kilobyte machine. That explains why descriptions of the same family mention 4 KB, 6 KB or 8 KB. Before comparing the figures, one must determine whether video memory has been included and whether the reference describes the actual Laser 200, Laser 210 or regional VZ200.
Memory-expansion cartridges substantially improved the machine's usefulness. Adding a standard 16 KB RAM pack to the six-kilobyte VZ200 configuration gave a total of 22 KB of program RAM, in addition to the separate 2 KB video memory. Expansions for the smaller two-kilobyte Laser 200 resulted in different totals, according to the original memory fitted. Larger specialist modules and subsequent hobbyist modifications also existed. Therefore no single expanded-memory total applies to every model in the family. The important distinction is that video RAM remains separate from memory freely available for ordinary BASIC programs.
The sixteen-kilobyte system ROM holds a version of Microsoft BASIC, generally identified as Video Technology BASIC 2.0. On power-up, users enter an interactive programming environment immediately. There is no need to boot a disk operating system or load BASIC from cassette before beginning. Simple PRINT statements can lead to variables, loops, conditions and eventually home-made games. The cassette system provides a way to save finished work. Claims that this BASIC simply has more functions than Commodore 64 BASIC are not particularly useful without comparing the precise features and extensions. Its real attraction was immediate, accessible programming.
Video output is generated by the Motorola MC6847 Video Display Generator, a chip also known from Tandy's TRS-80 Color Computer and several other systems. The chip itself supports higher video resolutions, but the Laser 200 provides only 2 KB of video RAM. Consequently the normal display modes are limited to 32 columns by 16 lines of text and 128 by 64 pixels in four simultaneous colours. Character-based semigraphics allow coloured blocks and simple shapes. Several palette combinations are available, but a specification listing eight colours does not mean that every graphics mode can freely use eight independent colours on one screen.
In particular, the standard Laser 200 does not provide the full 256 by 192 bitmap mode sometimes copied from generic specifications of the MC6847. The video chip has greater potential than the actual computer, and the installed memory arrangement limits what can be displayed. At the native 128 by 64 resolution, programmers could still produce mazes, action games, puzzles, graphs and many graphical tricks. Contemporary software often made effective use of character graphics as well as bitmap routines to compensate for the modest hardware.
Sound is equally simple. The internal piezoelectric speaker produces a single tone at a time over a range commonly described as roughly two and a half to three octaves. Some technical references list approximately thirty-one possible pitches. This is suitable for short melodies, beeps and game sound effects, but not for sophisticated music comparable to the dedicated Commodore 64 SID synthesiser. The computer can also beep when a key is pressed, giving the user audible confirmation. More advanced musical capabilities would have required specialised expansion hardware.
The keyboard contains just forty-five keys with characteristic soft rubber tops. They are small, relatively closely spaced and often marked with BASIC commands and alternative functions as well as letters. For a first introduction to computing, the arrangement was serviceable, but typing long programs could become uncomfortable. That was one reason why VTech gave the succeeding Laser 310 a substantially different keyboard with hard plastic, spring-loaded keys. Put the two systems next to one another and the change in everyday usability is immediately obvious.
Programs were normally saved to an ordinary audio cassette. Transfer speed was approximately 600 baud, making loading relatively slow even by the standards of the early 1980s. Cassette recorders and tapes, however, were much cheaper and more readily available than floppy drives. VTech also offered matching data recorders. Known software for the Laser and VZ family includes Hoppy, Cosmic Rescue, VZ Invaders, Dawn Patrol and Moon Patrol. Some games borrowed ideas from popular arcade machines, while others were simple independent eight-bit programs. The important point for the home buyer was that the computer could be used for both programming and entertainment.
The connections provide cassette input and output, video interfaces and system expansion. Depending on regional version, composite video and an RF-modulated television signal were available through the relevant sockets. Expansion connectors could accept RAM packs and interfaces for printers, joysticks, light pens or disk controllers. The relatively low-cost Laser was therefore not a completely closed system. Anyone connecting accessories today should nevertheless confirm compatibility with the exact model and market version. Similar branding does not always guarantee identical electrical connections on every revision.
Power comes from an external low-voltage adapter. Period specifications usually mention about 10 volts, while other documented variants use approximately 10 to 12 volts and differ in their current requirements. With historic equipment it is always sensible to check the actual voltage, polarity and connector on the unit rather than relying exclusively on a general catalogue entry. The housing measures approximately 29 by 17 by 4 centimetres and the computer weighs around 800 grams. Compared with many contemporary home micros it is a truly compact and lightweight machine, easily packed with its power supply and manual.
The internal construction is worth examining as well. Some Laser 200 configurations divide the main circuitry between the CPU logic, video section and power-regulation area, rather than presenting all functions as one uninterrupted board. This reflects cost-conscious manufacturing during a period when every component mattered. It can also be helpful during repair because individual functional sections are relatively accessible. The photographs in this collection show the original electronics beneath the removed housing, including cables, shielding and populated circuit boards.
Technické údaje / Specifications
Výrobce / Manufacturer: Video Technology Ltd. (VTech), Hongkong, další distribuční značky Dick Smith VZ200, Salora Fellow, Seltron 200 a Texet TX8000 / Video Technology Ltd. (VTech), Hong Kong, regional brands Dick Smith VZ200, Salora Fellow, Seltron 200 and Texet TX8000
Model: Laser 200
Rok / Year: 1983
Země / Country: Hongkong / Hong Kong
Typ / Type: Barevný osmibitový domácí počítač, raná evropská varianta Laser 200 / Eight-bit colour home computer, early European Laser 200 configuration
CPU: NEC μPD780C / Zilog Z80A kompatibilní osmibitový procesor / NEC μPD780C Zilog Z80A-compatible 8-bit processor
Takt CPU / CPU clock: Přibližně 3,58 MHz / Approximately 3.58 MHz
RAM: Evropský Laser 200 obvykle 2 KB pracovní RAM plus oddělené 2 KB videopaměti, celkem 4 KB fyzické RAM. Laser 210 a australský VZ200 obvykle 6 KB uživatelské RAM plus 2 KB VRAM, celkem 8 KB. Volitelné 16KB rozšíření, větší speciální RAM packy / European Laser 200 generally 2 KB user RAM plus separate 2 KB VRAM, 4 KB physical total. Laser 210 and Australian VZ200 normally 6 KB user RAM and 2 KB VRAM, 8 KB total. Optional 16 KB and larger specialised RAM expansions
ROM: 16 KB ROM s VTech Microsoft BASIC 2.0 / 16 KB ROM containing VTech Microsoft BASIC 2.0
Operační systém / Operating system: Microsoft BASIC V2.0 v systémové ROM, bez nutnosti zavádět diskový OS / Microsoft BASIC V2.0 in ROM, no disk OS required to start
Video / Graphics: Motorola MC6847 s omezením na 2 KB videopaměti, text 32 × 16 znaků, semigrafika 64 × 32, barevná grafika 128 × 64 bodů ve čtyřech současných barvách ze zvolené sady. Plný MC6847 mód 256 × 192 není základním režimem Laseru 200 / Motorola MC6847 with 2 KB VRAM, 32 × 16 text, 64 × 32 semigraphics and 128 × 64 graphics with four simultaneous colours from selected palettes. Full MC6847 256 × 192 mode not normally supported
Zvuk / Sound: Vestavěný jednokanálový piezoelektrický reproduktor, jednoduché tóny, přibližně 31 výšek tónu / Built-in single-channel piezo speaker with simple beeps and approximately 31 pitches
Média / Storage: Kazetový magnetofon, přenos přibližně 600 baudů, volitelné kompatibilní diskové rozšíření / Audio cassette recorder around 600 baud with optional compatible floppy expansion hardware
Rozhraní / Interfaces: Magnetofon, kompozitní video, RF výstup pro TV, samostatný port paměťového modulu a rozšiřující sběrnice pro kompatibilní periferie. Další konektory závisí na regionální verzi / Cassette tape, composite video, RF television output, memory pack connector and expansion bus for compatible peripherals. Exact interfaces depend on regional revision
Napájení / Power: Externí nízkonapěťový adaptér, nominálně přibližně 10 V, podle modelu 10 až 12 V DC. Originální zdroj je součástí mého balení, polaritu a hodnoty je třeba ověřit na skutečném štítku / External low-voltage adapter nominally around 10 V, some models 10 to 12 V DC. My set includes the original adapter, exact rating and polarity must be checked on its label
Rozměry / Dimensions: Přibližně 290 × 170 × 40 mm, hmotnost kolem 800 g / Approx. 290 × 170 × 40 mm, weight around 800 g
Původní cena / Original price: Britský Texet TX8000 v roce 1983 přibližně 98 GBP, Laser 200 se později inzeroval za 69,95 GBP, Dick Smith VZ200 v Austrálii kolem 200 AUD. Ceny závisely na místní variantě / British Texet TX8000 initially around £98 in 1983, later Laser 200 advertised at £69.95, Australian Dick Smith VZ200 around A$200. Different regional models and offers
Náš exemplář / Our machine
Můj VTech Laser Color Computer 200 pochází z roku 1983, je zachovalý a plně funkční. Mám jej v původní potištěné krabici s polystyrenovými výplněmi, napájecím zdrojem a manuálem. Počítač má původní světlou skříň a gumovou klávesnici se žlutohnědými tlačítky.
V galerii jsem zdokumentoval rozbalení počítače, provoz s monitorem a magnetofonem, výrobní štítek i vnitřní elektroniku. Ve sbírce jej mám společně s pozdějšími modely Laser 310 a Laser 500.
My VTech Laser Color Computer 200 dates from 1983 and is well preserved and fully operational. I have it in its original printed box with polystyrene packing, power supply and manual. The computer retains its pale enclosure and original rubber keyboard with yellow brown keys.
The gallery documents unpacking the computer, operating it with a monitor and cassette recorder, its identification label and internal electronics. My collection also includes the later Laser 310 and Laser 500.
Zdroje / Sources
https://www.computinghistory.org.uk/det/32404/Vtech-Laser-Color-Computer-200/
https://www.rigpix.com/vcomp/vtech_laser200.htm
https://www.retrobug.org/system/vtech_laser
https://www.zock.com/8-Bit/D_Laser200.HTML
https://dexovo.cz/historicke-pocitace-s-videoprocesorem-motorola-6847.php
https://www.tietokonemuseo.net/retro-computers/vtech-laser-200-color-computer/
https://www.vtech.com/en/about-us/history/
Fotodokumentace / Photo documentation

















