
VTech Laser 500

Země / Country:
Hongkong / Hong Kong
Rok / Year:
1985
Česky / Czech:
Rok 1985, Itálie. Někde na stole stojí šedý plastový kufr, který by si člověk na první pohled spletl s výbavou servisního technika. Uvnitř se ale neskrývá nářadí. Je v něm skutečný domácí počítač VTech Laser 500. A na přední straně září oranžový nápis Institut National de Formation Permanente Scheidegger. Tahle dvě jména vedle sebe vyprávějí příběh doby, kdy se práce s počítačem teprve učila od úplných základů a programování v BASICu bylo pro mnoho lidí prvním setkáním s digitálním světem.
Video Technology Ltd., známá pod značkou VTech, vznikla v Hongkongu a počátkem osmdesátých let se pustila do levnějších domácích počítačů. První řady Laser 100, 110, 200 a 310 nabídly procesory kompatibilní se Z80, jednoduché klávesnice a u levnějších modelů jen několik kilobajtů operační paměti. VTech je prodávalo na různých trzích pod vlastní značkou i prostřednictvím místních distributorů. Rodina Laser se postupně rozrůstala, ale všechny její modely nebyly automaticky kompatibilní. Pozdější Laser 128 je například samostatný klon Apple II, zatímco dnešní Laser 500 vychází z vlastní osmibitové vývojové větve VTech.
Laser 500 přišel roku 1985 jako podstatně dospělejší pokračování starších barevných Laserů. Zatímco menší bratři měli laciné gumové klávesy a omezenou paměť, pětistovka působila jako počítač pro serióznější práci. Širší světlá skříň, klávesnice s plným zdvihem, výrazná skupina kurzorových kláves a samostatné funkční klávesy vytvářejí dojem malého kancelářského stroje. Není divu, že podobné počítače mohly posloužit i při organizované výuce informatiky. Laser 500 patřil do příbuzné rodiny Laser 350, 500 a 700, přičemž oproti Laseru 350 nabízel větší standardní RAM a rozšířené možnosti zobrazení.
Procesorem je NEC μPD780C, kompatibilní se Zilogem Z80A, pracující přibližně na frekvenci 3,7 MHz. Pro programy napsané v BASICu nebo assembleru poskytoval známou osmibitovou architekturu, používanou také u mnoha jiných domácích počítačů. Video Technology přitom nemuselo být závislé na originálním čipu přímo od Zilogu. Klony procesoru Z80 vznikaly ve více společnostech a NEC patřil k významným japonským výrobcům integrovaných obvodů. Čtyřmegahertzová třída procesoru byla pro domácí počítač roku 1985 naprosto rozumnou volbou.
Operační paměť činí 64 KB, s možností rozšíření na 128 KB prostřednictvím příslušenství. Samotná paměť ovšem není totéž co prostor volný uživateli při zapnutém BASICu. Část adresového prostoru zabírá firmware, obrazová paměť a interní pracovní oblasti systému. Italský sběratelský popis zmiňuje přibližně 30 KB dostupných přímo v prostředí BASIC 3.0. Při použití strojového kódu nebo jiných konfigurací se možnosti mapování paměti mohou lišit. Právě zde se ukazuje, jak zavádějící bývá srovnávat staré osmibity jen podle čísla napsaného vedle RAM v reklamním letáku.
V paměti ROM je 32 KB systémového programu s rozšířenou verzí Microsoft BASICu 3.0. Po zapnutí tedy není nutné hledat disketu se systémem ani čekat na načtení programu. Počítač rovnou nabídne interpretační prostředí, ve kterém lze zadávat příkazy, počítat a vytvářet programy. Příkazy PRINT, INPUT, IF, GOTO a FOR se daly použít při prvních hodinách výuky. Pokročilejší studenti mohli přejít ke grafice, cyklům, větvení nebo práci s kazetou. Pro kurzy v osmdesátých letech byl BASIC velmi praktický, protože žák okamžitě viděl výsledek každého příkazu.
Zajímavé jsou obrazové možnosti. Laser 500 zvládá text 40 × 24 znaků v šestnácti barvách nebo 80 × 24 znaků v monochromatickém zobrazení. Osmdesát sloupců bylo důležitých pro programování a práci s delším textem, protože uživatel měl na monitoru více místa. Barevná grafika nabízí několik variant. Mezi známé režimy patří 160 × 96 bodů v šestnácti barvách, 160 × 192 bodů ve dvou nebo šestnácti barvách, 320 × 192 bodů ve dvou barvách a 640 × 192 bodů ve dvou barvách. Některé tabulky uvádějí šest grafických režimů, ale v jejich seznamech se opakují stejné hodnoty. Proto je rozumnější popsat skutečně rozlišitelné režimy než opisovat duplicity.
Vysoké rozlišení 640 × 192 představovalo příjemnou vlastnost ve chvíli, kdy řada levných domácích počítačů nabízela výrazně hrubší grafiku. Laser 500 neměl univerzální barevnou obrazovku pro každý režim. Vyšší počet bodů bylo obvykle nutné vykoupit omezením současně použitelných barev. Tento kompromis dobře známe i z mnoha jiných osmibitů. Přesto umožňoval vytvářet grafy, obrazce, jednoduché ilustrace a textové výukové obrazovky. Na fotografiích tohoto exempláře je vidět právě barevný obraz na dobovém monitoru.
Zvuk obstarává jednoduchý vnitřní piezoelektrický reproduktor. Nejde o vícekanálový hudební syntetizér jako u Commodoru 64, ale o jednokanálové generování tónů v rozsahu zhruba šesti oktáv. Pro zvukové signály, upozornění v programech a jednoduché melodie to stačilo. Laser 500 tak stojí někde mezi úplně nejlevnějšími počítači, které uměly jen pípání, a dražšími domácími stroji s vlastními zvukovými čipy. Pro výuku programování byla ostatně důležitější dobrá klávesnice, čitelný obraz a dostatek paměti.
Programy se standardně ukládaly na magnetofonové kazety. Kazetový vstup a výstup používá přenos přibližně 600 baudů. To už dnes zní velmi pomalu, ale v roce 1985 byla obyčejná audiokazeta pro domácího uživatele cenově dostupnější než disketová mechanika. K VTech existovaly příslušné datové rekordéry, například model Laser DR-30, který je uveden také na jedné z ilustračních fotografií v galerii. Kazeta mohla nést uložené programy, výuková cvičení nebo ukázkové soubory. U školní sestavy bylo důležité, že se dal program připravit jednou a později znovu načíst.
Možnosti ale nekončily u pásky. Pro Laser 500 se dodávala rozšiřující zařízení, včetně tiskového rozhraní Centronics, sériového rozhraní RS-232, joystickového nebo světelného pera a řadiče disketových mechanik. S vhodným diskovým subsystémem existovalo také řešení umožňující používat CP/M. Nešlo o operační systém standardně přítomný v každém základním Laseru 500. Pro jeho využití byla potřeba odpovídající konfigurace a diskové příslušenství. Je to další připomínka toho, že Laser 500 byl navržen jako rozšiřitelný počítač a nemusel zůstat jen u domácích her.
Pro připojení monitoru slouží kompozitní video výstup, televizní RF signál a u některých popsaných konfigurací také zvláštní RGB konektor DIN. Při připojování dnešní obrazovky je proto důležité znát přesné zapojení konkrétního provedení. Sběratelské prameny pro Laser 500 uvádějí externí napájení 9 V při 500 mA se středním kladným pólem. U historického zdroje se však vždy vyplatí ověřit skutečné značení konektoru a polaritu, protože distribuční verze se mohly lišit. V galerii je zachycena i spodní strana počítače s identifikačním štítkem.
A teď k nejzajímavější části celého příběhu. Na originálním kufru není název výrobce počítače, ale jméno vzdělávací organizace. Oranžový nápis zní Institut National de Formation Permanente Scheidegger. Francouzský název znamená přibližně Národní institut soustavného vzdělávání Scheidegger. Příjmení se správně píše Scheidegger, nikoliv Schneidegger nebo Schneideger, jak se někdy v přepisech objevuje. Stejný název lze dohledat v knihovních záznamech skutečných výukových textů, takže nejde o legendu vzniklou jen z výkladu loga.
Dochovaly se například sešity Initiation à l'informatique, které pod jménem institutu popisují ovládání klávesnice a přímé příkazy BASICu, další díl věnovaný programu, příkazům NEW, LIST, GOTO a INPUT, a pokračování s barvami, programovými cykly a vývojovými diagramy. Jsou to přesně témata, k nimž byl osmibitový Laser 500 s vestavěným BASICem vhodný. Výuka nezačínala řešením grafických karet nebo operačních systémů, ale tím, jak napsat krátký program, opravit chybu a uložit výsledek.
V italském RetroMagazine vzpomíná autor technického článku na dobu, kdy v Itálii kolovala příručka k počítači ve francouzštině. Podle jeho svědectví firma Scheidegger, která Laser v Itálii distribuovala, zadala překlad manuálu do italštiny právě proto, aby počítač mohla používat při svých informatických kurzech. Jiný italský sběratel zase roku 2014 zdokumentoval sestavu Laser 500 s datovým rekordérem Laser DR-30, příručkou a výukovým kurzem Scheidegger. Kufr tedy není izolovaná kuriozita. Zapadá do doloženého způsobu distribuce a školního využití tohoto počítače.
English / Anglicky:
Italy, 1985. A grey plastic carrying case stands on a desk, looking at first like a service technician's toolbox. Inside, however, is an entire VTech Laser 500 home computer. On the front, an orange inscription reads Institut National de Formation Permanente Scheidegger. Together, the computer and that unusual name tell a story about the time when personal computing was still a new skill and learning a few BASIC commands could open an entirely different world to students and adults.
Video Technology Ltd., better known as VTech, was established in Hong Kong and began manufacturing affordable home computers in the early 1980s. Its first Laser models, including the 100, 110, 200 and 310, used Z80-compatible processors, simple keyboards and, in some cases, only a few kilobytes of memory. VTech sold them through various distribution channels and under different regional names. The Laser family gradually expanded, but not all machines bearing the Laser name shared the same architecture. The later Laser 128, for example, was a separate Apple II-compatible design, whereas the Laser 500 belonged to VTech's own eight-bit family.
Released in 1985, the Laser 500 was a much more substantial descendant of VTech's inexpensive colour computers. While earlier machines had limited memory and small rubber keyboards, the 500 looked like a serious home or educational computer. Its broader pale enclosure, full-travel keyboard, distinctive cursor-key group and separate function keys suggested a small office workstation. Such a machine was also well suited to organised computer education. It was closely related to the Laser 350 and 700 family, but offered more standard RAM and enhanced display capabilities compared with the earlier Laser 350.
The processor is an NEC μPD780C, compatible with the Zilog Z80A and clocked at approximately 3.7 MHz. This familiar eight-bit architecture was useful for BASIC and assembly-language programming. Video Technology did not have to rely on original Zilog-made chips, as several manufacturers produced compatible processors. NEC was among the major Japanese integrated-circuit manufacturers. A processor of this class was a sensible choice for an affordable mid-1980s computer and offered much greater flexibility than the very small systems sold only a few years earlier.
The machine includes 64 KB of main RAM and supports expansion to 128 KB using appropriate hardware. That installed capacity must not be confused with the memory immediately free for BASIC programs. Part of the address space is occupied by firmware, video data and operating areas. A contemporary Italian collector's description suggests that roughly 30 KB may be directly available in the standard BASIC 3.0 environment. The actual map can differ when machine code, different expansion hardware or alternative storage systems are used. This is a good reminder that an old computer's RAM figure alone says little about what an individual program can access.
The 32 KB system ROM contains an extended implementation of Microsoft BASIC 3.0. On power-up, the user is greeted by an interactive programming environment without having to load an operating system from disk. Commands such as PRINT, INPUT, IF, GOTO and FOR make it possible to demonstrate arithmetic, variables, conditions and loops. More advanced lessons can use graphics, data processing and cassette storage. For computing courses in the mid-1980s, this immediate response was an enormous advantage. A student could type a short line, run it, see the result and correct any mistakes without additional equipment.
The Laser 500's display capabilities are particularly interesting. Text modes provide forty by twenty-four characters in sixteen colours, or eighty by twenty-four characters in a monochrome arrangement. The eighty-column mode was valuable for programming and writing longer texts, since more information fitted on the screen. Graphics include 160 by 96 pixels with sixteen colours, 160 by 192 with two or sixteen colours, 320 by 192 with two colours and 640 by 192 with two colours. Some reference lists claim six distinct graphics modes but repeat particular resolutions. It is better to describe the actual distinguishable combinations than to reproduce duplicated figures.
The high-resolution 640 by 192 mode was impressive in a period when many inexpensive computers had much lower display resolutions. Like other eight-bit systems, the Laser 500 traded colour depth against the number of pixels. More detailed graphics often meant fewer simultaneous colours, while the more colourful modes offered coarser resolution. Nevertheless, the combination enabled diagrams, charts, illustrations and attractive educational programs. The gallery photographs demonstrate the computer producing a colour image on a period monitor.
Sound comes from a simple built-in piezoelectric speaker. The Laser 500 does not have a sophisticated polyphonic synthesiser comparable to the Commodore 64 SID chip. Instead it provides a single voice over approximately six octaves, sufficient for alerts, simple melodies and sound effects. For the educational market, practical keyboard use, readable text and a convenient programming language were arguably more important than advanced musical facilities.
Cassette tape was the standard means of storing programs. The built-in cassette interface operates at approximately 600 baud. By modern standards it is painfully slow, but in 1985 an ordinary audio cassette was much more affordable than a floppy disk system for many home users. VTech offered related cassette recorders, including the Laser DR-30, which appears as a reference illustration in the collection gallery. Students could save exercises and load programs previously created by their teacher or themselves. This basic ability made computers much more useful outside the brief time they remained switched on.
The Laser 500 was not limited to cassettes. Available expansion hardware included Centronics printer, RS-232 serial, joystick and light-pen interfaces, as well as floppy-disk controllers. With the appropriate disk subsystem, CP/M software was also available for the platform. This does not mean every standard Laser 500 contains CP/M in ROM. The operating system required a suitable expanded disk configuration. The broad accessory range shows that the machine was intended to be extensible rather than a closed toy for casual games.
Video connections include composite output and television RF, while some documented configurations also feature an RGB connection using a DIN socket. The exact connector arrangement and signals matter when choosing a modern monitor or cable. Collector documentation also describes a 9-volt, 500-milliamp external supply with centre-positive polarity for one Laser 500 configuration. Original adapters and regional versions should always be checked against their actual ratings. The photographs of this example include the underside of the computer and its period identification label.
The most distinctive part of this particular collection item is the carrying case. It does not carry the VTech brand as its main message. Instead, the orange lettering says Institut National de Formation Permanente Scheidegger, a French name roughly translated as Scheidegger National Institute of Continuing Education. The correct surname spelling is Scheidegger rather than Schneidegger or Schneideger. Independent library catalogue records list genuine educational publications under precisely that institutional name, so the connection is more substantial than a guess based on a logo.
Surviving volumes titled Initiation à l'informatique cover the keyboard and direct BASIC commands, then program operation and statements such as NEW, LIST, GOTO and INPUT. Further lessons address colours, controlled loops, flowcharts and introductory programming methodology. These are exactly the subjects for which an inexpensive colour computer with BASIC in ROM was suitable. Courses could begin with the keyboard and simple programs before moving towards branching, repetition, saving and visual output.
There is also direct evidence linking Scheidegger's computing courses to the Laser 500 in Italy. An Italian RetroMagazine article records the author's memory that the Laser manual originally circulated in French. According to that account, Scheidegger, which distributed the computer in Italy, commissioned an Italian translation to support its computer courses. Another Italian collector documented a Laser 500 alongside a Laser DR-30 data recorder, a manual and a Scheidegger computer course in 2014. The educational suitcase is therefore not an isolated curiosity. It belongs to a documented culture of distributing this machine for structured instruction.
Technické údaje / Specifications
Výrobce / Manufacturer: Video Technology Ltd. (VTech), Hongkong. V Itálii distribuován také v rámci kurzů Scheidegger / Video Technology Ltd. (VTech), Hong Kong. Also distributed in Italy for Scheidegger computer courses
Model: Laser 500
Rok / Year: 1985
Země / Country: Hongkong / Hong Kong
Typ / Type: Barevný osmibitový domácí a výukový počítač, původní výukový kufr Institut National de Formation Permanente Scheidegger / Colour eight-bit home and educational computer with original Scheidegger training case
CPU: NEC μPD780C, osmibitový mikroprocesor kompatibilní se Zilog Z80A / NEC μPD780C Zilog Z80A-compatible 8-bit processor
Takt CPU / CPU clock: Přibližně 3,7 MHz / Approximately 3.7 MHz
RAM: 64 KB RAM standardně, rozšiřitelná na 128 KB, v BASICu 3.0 přibližně 30 KB uživatelského prostoru podle konfigurace / 64 KB standard RAM, expandable to 128 KB, approximately 30 KB user BASIC space depending on configuration
ROM: 32 KB ROM, Microsoft BASIC 3.0 a systémové rutiny / 32 KB ROM with Microsoft BASIC 3.0 and system routines
Operační systém / Operating system: Microsoft Extended BASIC 3.0 v ROM, s volitelným diskovým rozšířením možné CP/M / Microsoft Extended BASIC 3.0 in ROM, optional CP/M with suitable floppy expansion
Video / Graphics: Text 40 × 24 v 16 barvách nebo 80 × 24 monochromaticky. Grafika 160 × 96 v 16 barvách, 160 × 192 ve 2 nebo 16 barvách, 320 × 192 ve 2 barvách, 640 × 192 ve 2 barvách / Text 40 × 24 in 16 colours or 80 × 24 monochrome. Graphics 160 × 96 in 16 colours, 160 × 192 in 2 or 16 colours, 320 × 192 in 2 colours and 640 × 192 in 2 colours
Zvuk / Sound: Jednokanálový piezoelektrický bzučák, přibližně šest oktáv / Single-channel piezoelectric beeper, approximately six octaves
Média / Storage: Kazetový magnetofon přibližně 600 baudů, volitelný datový rekordér Laser DR-30, po připojení řadiče možné diskety a zvláštní konfigurace CP/M / Cassette at about 600 baud, optional Laser DR-30 data recorder, floppy drive and CP/M through appropriate additional disk hardware
Rozhraní / Interfaces: Magnetofon přibližně 600 baudů, kompozitní video, RF televize, rozšiřující sběrnice. Volitelné Centronics, RS-232, joystick, světelné pero, disketový řadič a další / Cassette approx. 600 baud, composite video, RF TV, expansion bus. Optional Centronics, RS-232, joystick, light pen, floppy controller and more
Napájení / Power: Externí adaptér, u popisovaných konfigurací 9 V DC / 500 mA, kladný střed. Ověřit polaritu konkrétního originálního zdroje / External supply, documented versions use 9 V DC / 500 mA centre positive. Verify the original adapter's polarity
Původní cena / Original price: Původní prodejní cena Laseru 500 v jednotlivých zemích spolehlivě nedoložena / Original Laser 500 retail price not reliably documented across markets
Náš exemplář / Our machine
Tento VTech Laser 500 jsem získal z Itálie v původním šedém přepravním kufru s oranžovým nápisem Institut National de Formation Permanente Scheidegger. Kufr má madlo, uzávěry a vnitřní prostor tvarovaný pro počítač a jeho příslušenství.
Podle výrobního štítku pochází můj exemplář z roku 1985. Je zachovalý a funkční, na fotografiích jej předvádím s barevným obrazem na monitoru. Vyfotografoval jsem také otevřenou skříň, základní desku, konektory a výrobní štítek. Na konci galerie jsou doprovodné obrázky rekordéru Laser DR-30 a italských výukových sešitů Corso di informatica, které dokreslují původ sestavy.
I acquired this VTech Laser 500 from Italy in its original grey carrying case with the orange inscription Institut National de Formation Permanente Scheidegger. The case has a handle, catches and a fitted interior for the computer and accessories.
According to its label, my example dates from 1985. It is well preserved and operational, and the photographs show colour output on a monitor. I also documented the opened case, motherboard, connectors and identification label. The final gallery images include supplementary pictures of a Laser DR-30 recorder and Italian Corso di informatica course booklets, providing context for the set's origin.
Zdroje / Sources
https://www.homecomputermuseum.nl/en/collectie/vtech/vtech-laser-500/
https://www.retrobug.org/system/vtech_laser500
https://myretrotech.blogspot.com/2014/08/vtech-laser-500-dalla-mia-collezione.html
https://www.nightfallcrew.com/05/03/2017/video-technology-vtech-laser-500-color-computer/?lang=it
https://www.retromagazine.net/download/RetroMagazine_19.pdf
https://8bit-museum.de/heimcomputer-2/vtech/vtech-modelle/
Fotodokumentace / Photo documentation
















